Před časem se pouliční umění stalo na naší scéně velkým osvěžením, ale dnes se dá mluvit o určité únavě, nebo dokonce akademismu. To, co před lety bylo drsné a přímočaré, co se rozvíjelo z upřímné a přirozené potřeby vyjádřit se, to nyní často vzniká na objednávku a na vyhrazených místech. Někteří ze street artistů dokonce získali oficiální vzdělání. Na jejich díle je jistě vidět širší rozhled, návaznost na určité proudy minulosti či vřazení do těch současných. Ale na druhé straně z jejich dílen stále častěji vycházejí líbivé obrazy, objekty a instalace.
Pro street art bylo a někdy dosud je typické, že dotváří prostředí někdy až provokativním způsobem. Oživuje ho a přináší do něj nové prvky. Většina těch, kteří se k němu hlásí, má však bohužel značně nenápaditý projev, spojený s vyčpělými a bezradnými klišé. Často tak výplody samozvaných umělců hyzdí centra i periferie měst. Ale přece jen z nich vyrůstá aspoň malé procento, které je převyšuje. Právě tyto zajímavé osobnosti se představují do konce tohoto roku v DOX – centru současného umění.
Celá koncepce je přenesená ze Světové výstavy v Šanghaji a vytvořená nejznámějšími jmény našeho street artu (Cryptic 257, Masker, Pasta, Point, Skarf, Tron). Je technicky náročná, možná až příliš rafinovaná a taky trochu povrchní. Ale abychom nebyli nespravedliví. Graffomat (Cryptic 257) je určitě se svou nabídkou sprejů místo nápojů v pouličním automatu vtipný. Nabízí prý vybití po návratu z nočního klubu, kdy zrovna „nejsou k mání žádné holky“. Celkem nápaditý je vstup do expozice, který má připomínat metro a zároveň nás vítá do světa graffiti. Invisible future forever (Tron) je sugestivní vizí velkoměsta, ve kterém se všichni ztrácíme v anonymitě. Casa nostra (Point) vyjadřuje představu o prostoru, ve kterém žijeme a který k nám nemusí být vždycky zrovna přívětivý. Celý projekt přináší přes zmíněné výhrady působivou výpověď o světě, o jeho rozporech mezi pokrokem techniky a mnohdy negativním vývojem vztahů ve společnosti.
Výstava dokládá zvláštní paradox. Tvůrce street artu před lety nezajímalo oficiální uznání. Nyní se však stále ochotněji a pokorněji vracejí do náručí výstavních síní, galerií a muzeí, ale jejich umění ztratilo neučesanost a dráždivost.
Metropolis – legendy českého street artu
DOX Praha, 15. 10. – 31. 12.
O autorovi| JIŘÍ MACHALICKÝ, Autor je kurátor a teoretik umění
