Komplic byl poprvé uveden téměř přesně před pětatřiceti lety v curyšském Schauspielhausu a nebyl tehdy úspěšný. Dürrenmatt touto hrou opět potvrdil své odhodlání být nepohodlným autorem a předkládat divákům nemilosrdné příběhy, tolik se lišící od vžité představy úhledného a prosperujícího Švýcarska.
Premiéra Komplice Na zábradlí jako by demonstrovala skutečnost, že uvádění her tohoto švýcarského dramatika u nás od počátku většinou odráželo aktuální politickou situaci; nasazování jednotlivých titulů záviselo na uvolnění či utužování režimu, který posléze po roce 1977 Dürrenmattovu dramatiku na deset let zcela zakázal.
Hra Komplic se na naše jeviště dostává v době, kdy je prorůstání organizovaného zločinu do politiky přinejmenším medializováno, když už ne dokázáno, a představení Divadla Na zábradlí na to přímočaře odkazuje. Ve scénických poznámkách ke Komplicovi je jako dramatický čas uvedena přítomnost, inscenátoři navíc přesně určili i místo děje: Praha.
Hned na počátku hry, kdy hlavní hrdina Doc vypráví o tom, jak se stal pomocníkem šéfa zločineckého gangu, sledujeme na filmových dotáčkách jeho jízdu Prahou našich dnů. Připomínky tristní tváře naší současnosti, politických skandálů a zločineckých afér se potom občas prolnou do Dürrenmattova příběhu, naštěstí ale nerozbijí jeho kompaktnost a lze na ně při troše dobré vůle díky hereckým výkonům i přesně gradovanému napětí zapomenout. Dürrenmattova komedie (tak autor svou hru žánrově zařadil) by totiž na dobře vystavěném půdorysu gangsterské a milostné zápletky měla být i obecnějším modelem zkorumpovaného světa, ve své obecnosti daleko hrůznějším než konkrétní kapříci české politiky.
Režisérovi (David Czesany) a jeho hercům se podařilo udržet rovnováhu mezi rovinou reálného příběhu, komickou nadsázkou a jistou modelovostí postav. Igor Chmela hraje Doca, vědce, kterého propustili z práce a který se živí chemickým likvidováním mrtvol, jako s životem smířeného člověka zachovávajícího si znatelný citový odstup, k němuž se po krátkém milostném vzplanutí vrací. Jeho světem je páté patro pod zemí, kam mu nákladním výtahem svážejí nebožtíky k likvidaci. Obrovská kompaktní vrata výtahu dominují scéně, na které se povaluje už jen několik dřevěných či oplechovaných transportních beden. V tomto prostoru proběhne souboj o moc mezi králem podsvětí Bossem a šéfem policie Copem.
Boss Leoše Nohy je žoviální darebák „s lidskou tváří“, s chvástavou pýchou se dojímá nad vlastní spořádanou rodinkou, zatímco vraždí po tuctech. Noha si je jistější v místech, kde má jeho postava spíše komediální rozměr, méně přesvědčivě občas vyznívají jeho expresivnější výstupy. Přestože převážná část textu hry patří třem hlavním charakterům - Docovi, Bossovi a Copovi, Na zábradlí vznikly výrazné postavy i v menších rolích - osudová gangsterská milenka Kristiny Maděričové, Jack Vladimíra Marka a Bill Ladislava Hampla.
Policistu Copa, ironického hrdinu, který se zpočátku snažil donkichotsky proti korupci bojovat a nakonec pochopil, že „když dneska někdo odhalí zločin, doplatí na to on, a ne ten zločinec,“ hraje Marie Spurná a kupodivu zde její obsazení do mužské role nepůsobí jako schválnost. Její Cop se zasmušilým, neměnným výrazem je v inscenaci o to více postavou symbolickou než konkrétní, postavou, která pronáší cynickou a zřejmě pravdivou větu, která vyznívá jako kruté poslání - „po mně přijdou zkorumpovanější“.
HODNOCENÍ LN **** Friedrich Dürrenmatt: Komplic
Překlad: Jiří Stach Režie: David Czesany Scéna: Petr B. Novák Kostýmy: Katarína Hollá Divadlo Na zábradlí Praha, česká premiéra 18. března 2008
Ve scénických poznámkách je jako dramatický čas uvedena přítomnost, inscenátoři přesně určili i místo děje: Praha
