Shrnout jakýkoliv komplexní systém uvažování o světě do jednoho filmu samozřejmě nejde. Vždy je třeba najít „kopyto“, na něž se téma narazí. Benjamin Tuček se v dokumentárním snímku Tantra rozhodl pro zaznamenávání tantrických seminářů, kterých se i u nás prý účastní stovky lidí.
Publikum tak sleduje střihově zprostředkovaný vývoj několika absolventů takových akcí. Už od začátku ale panuje divácká nejistota. Kolik těch seminářů vlastně je? Kde se odehrávají? Ti další lidé, co mluví na kameru, jako třeba herečka Simona Babčáková, jsou ve stejné terapeutické skupině, nebo mají jinou zkušenost? Časem sice člověk začne rozlišovat, že lidé od šedovlasého pána se léčí v jakési české vesnici, zatímco jiní jsou pod vedením korpulentního Johna v anglickém Cornwallu, ale některé věci ani tak nerozluští. Aspoň základní orientace pomocí podtitulků (kdo, kdy, kde) by pomohla. Při všech nejasnostech má film logickou chronologickou strukturu, spočívající v zásadě v tom, že účastníci jsou na začátku oblečení a na konci nazí. To zní přesně jako zvulgarizování tantry, proti kterému se film chce vymezit, jenže jeden se hlubšího proniknutí pod povrch věci zkrátka nedočká.
Tantra je ve filmu definována slovníkovým heslem a potom prostřednictvím mělkých sentencí většinou z úst guruů. Jistě, nelze říct, zda autoři vět skutečně říkají banality, nebo zda jde o výroky vytržené z kontextu, ale to vyjde nastejno: tantra je „způsob, jak prožít své vlastní „božství“, a orgasmus „je o“ uvolnění a sebepřijetí. Kvůli problematickým tvrzením typu „láska je svoboda“ se pak tantra profiluje jako učení až sobecké.
Chuchvalce lidí bez katarze Zachytit ve filmu spiritualitu je velmi těžké. Tuček přece musel vědět, do čeho jde: snímat ruční kamerou zpocené lidi, jak na sebe křičí, potom sahají a pak brečí, nestačí. A výjevy objímání menhirů v Cornwallu a rázovitých místňáků hrajících U2 v keltské úpravě nic nezachrání.
V Tantře vidíme lidi, kteří mají spoustu problémů. Vidíme dokonce, že jim prezentovaná verze tantry umí přinést momentální fyzické i psychické uvolnění. Ale už nemůžeme říct, zda jim pomáhá dlouhodobě. Jde o jednostrannou, nevyváženou sondu, v níž nezazní jediný hlas proti nebo odjinud.
Až ke konci se plně vyjeví struktura filmu: Tantra vyvrcholí scénou orgasmu nejprve „obyčejného“, fyzického, a pak ještě dalšího, doplněného duševním prozřením pacientky. Dobře, tantra je víc než jen sex. Ale scéna, v níž žena při orálním sexu (pozor, kamera neuhýbá!) vylévá svou bolest do očí terapeuta, k tomu zní plytká new age „muzik“ a v pozadí se vlní chuchvalec nehezkých propletených nahých těl, katarzi zrovna nepřináší. Tantra vznikla v rámci plodného cyklu kabelovky HBO Bez cenzury - jako třeba titul Erotic Nation. Oč využitější bylo jeho „kopyto“, které ukazovalo novodobé dějiny Slovenska na příběhu jednoho sexshopu.
Přejme účastníkům seminářů jejich pokroky. Určitě máme podobné problémy jako oni. Ale Tantra nás nějak nepřiměje zkusit to po tom jejich.
Tantra
ČR 2011 Režie: Benjamin Tuček
