Likviduje Praha Husákův odkaz? Ne, předchází kolapsu
Potřebuje Praha „národní bulvár“? Hodnověrné průzkumy nejsou k dispozici, ale včera podepsané memorandum „národním bulvárem“ operuje. Premiér Topolánek, primátor Bém, ministři Jehlička a Řebíček, ti všichni chtějí zúžit a zahloubit magistrálu rozřezávající už třicet let centrum metropole. Méně aut méně lidem na očích a Národní muzeum už ne jako dálniční ostrůvek, nýbrž jako nedílná součást města. Tak zní idea Prahy a vlády - těžko s ní nesouhlasit.
Odkud se idea bulváru vzala? Praha se hodlá osmnáct let po revoluci zbavit Husákova urbanistického odkazu. Tak zní logický důvod. „Budu spokojen, když tu i díky mojí vládě něco zmizí - magistrála,“ říká Mirek Topolánek. Jako by navazoval na Milana Knížáka, který chce výstavbou Národní knihovny nechat zmizet normalizační Palác kultury. Ano, národní bulvár má být Davidem Copperfieldem české politické scény, který vygumuje část husákovské mytologie. Vždyť podle lidové pověsti měla magistrála mimo jiné otevřít přístup těžké vojenské techniky do centra pro případ občanských nepokojů.
Věštba se nenaplnila, zato počet aut v Praze narůstá a magistrála jich přivádí do centra tolik, že hrozí město zahltit. Tady je skutečný důvod pro bulvár, v memorandu potlačený. Realita je totiž taková, že i po dokončení vnitřního dopravního okruhu, nezbytného předstupně národního bulváru, intenzita dopravy v Praze zůstane stejná jako dnes. Jenže kdyby se okruh nedokončil, ergo národní bulvár by zůstal dosavadní dálnicí, nevyhnutelně by brzy nastal úplný dopravní kolaps. Předejít tomuto kolapsu, to je hlavní motor myšlenky likvidace Husákova odkazu. Jenže rozhodování o Husákově odkazu je naředěno novou zkušeností Pražanů, kteří magistrátním či vládním slibům nevěří. „Závaznost memoranda nemá žádnou právní sílu,“ říká Topolánek už při podpisu. Jako bychom slyšeli Jana Kavana tázajícího se před přijetím Česka do NATO, zda lze z aliance vystoupit. Jako bychom si připomněli, jak Pavel Bém měnil své názory na Národní knihovnu. Nepůjde národní bulvár v jejích stopách?
Čtěte „Pražská...“ na str. 4
