Bundesliga je na tom v začínající sezoně stejně jako před sjednocením Německa. Nehrají tam žádná mužstva z někdejšího německého Východu. Samozřejmě jde o peníze, a ve fotbale zvlášť. Navíc se mi tenkrát zdálo, že v NDR jako by fotbal moc nepěstovali, protože z toho koukala jen jedna olympijská medaile, a soustředili se hlavně na „křížení“ a „šlechtění“ sportovců s multimedailovým potenciálem. Mnohem víc jsem si tenkrát oblíbil Baltské moře, kam se dalo jezdit relativně levně, čistě a „bezpečně“. O to se staraly torpédoborce na obzoru, které hlídaly, aby tam z Dánska nepronikl imperialistický nepřítel z NATO.
Na pobřeží bylo množství pozorovacích věží (špačkáren), odkud pohraničníci sledovali „bezpečnost rekreantů“. Když jsme plavali jenom se šnorchlem a ploutvemi, byli v klidu. Když se ale známý objevil na pláži s kyslíkovým přístrojem, během dvou minut jej obklíčily dva gaziky a musel to zařízení zase odnést. Považte – do Dánska to bylo jen čtyřicet kilometrů! Zábavné bývaly také situace na hranicích s touto spřátelenou zemí. Zabavené boty, tam zakoupené, není třeba ani zmiňovat. Ale když se vracel kamarád se svou čtyřletou dcerkou, které tam za slušnější cenu než u nás koupil kabátek a navlékl ho na ni, protože ani dětské věci se nesměly vozit, spřátelený východní celník nakoukl do auta a pravil: Tó maš chésky kapátek. Tó maš nófy? Dcerka slušně odpověděla: Ano, to mi koupil tatínek v Německu. Kamaráda braly mdloby, ale celník ji pohladil po hlavičce, řekl: Chýtra cholčišká! a nechal je jet. Asi měl dobrou snídani. Eintopf, případně médský salám.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
