Včera mě jeden distingvovaný mladý muž, který se obvykle vyjadřuje spíše vybraně, překvapil razantním tónem svého rozhořčení. V debatě o kauze Kalousek versus šéfredaktoři pravil: „Je jedno, jestli měli při jednání v místnosti štěnici, nebo svini, ten, kdo to vymyslel, je čuně a celý je to pěkná prasárna.“ Pak ještě kultivovaně poznamenal, že v zemi s fungujícími pravidly politické a mediální scény by takovému lídrovi strany a místopředsedovi vlády po jeho večerních hrátkách ráno nedovolili překročit práh úřadu.
Je přece známo, že politikovi neprojdou - ve stabilizované demokracii samozřejmě - dvě věci: když špehuje konkurenta a když špehuje novináře. Takže pokud si někdo byť jen pohrává s myšlenkou špiclovat média, je to politický sebevrah. I žertovat (a ještě veřejně) o takové možnosti znamená naprostou ztrátu soudnosti.
Řeč přišla i na jinou aktualitu, v níž hrají roli novináři: čtvrteční skandální chování vojenské policie v České televizi. „Zjistili zřejmě, že nejsou schopni opatřit si relevantní informace o Krejčíkovi, tak si je jednoduše chtěli ukrást.“
O čem tyhle kauzy svědčí? Novinář sbírá zprávy „na ulici“, má své zdroje, ale nemá legální možnosti odposlechů, nemůže dělat domovní prohlídky nebo sledovat podezřelého - a přesto je někdy ve svých zjištěních asi úspěšnější než státní vyšetřovací orgány. Vojenská zpravodajská služba svého někdejšího šéfa Krejčíka zbavila mlčenlivosti a pak si jednoduše došla do televize, aby zabavila materiál, který jejímu redaktorovi patrně poskytl.
Kdybychom takové praktiky připustili, na základní princip médií jako kontrolního mechanismu společnosti můžeme zapomenout. Novináři by mohli pracovat pro neschopný a pohodlný státní aparát a ministři a vyšetřovatelé by měli ještě víc času na svoje hry. Jestli tohle nezrcadlí kulturu života v zemi, pak už nic... No ano, ještě přezíravost k potřebám těch, kdo chtějí číst i něco jiného než projevy sebelásky státníků a pseudocelebrit (na ty se peníze přece vždycky najdou), málo gramotnou elektronickou poštu a esemesky bez háčků a čárek.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
