Zpráva o tom, že pět zákonodárců obdrželo v úterý v souvislosti s volbou prezidenta republiky poštovní zásilku s kulkami, vyvolala na politické scéně velké pobouření. Média i politici hovoří o pronikání mafiánských či gangsterských praktik do politiky, „obdarovaní“ zákonodárci zase žádají o ochranu a prohlašují, že se zastrašit nedají a budou hlavu státu i nadále vybírat podle vlastního přesvědčení.
Není přitom bez zajímavosti, že obdobný skandál zažila československá politika před více než šedesáti lety. Desátého září 1947 byly ministrovi spravedlnosti Prokopu Drtinovi, ministrovi zahraničí Janu Masarykovi a místopředsedovi vlády Petru Zenklovi odeslány balíčky, označené za zásilku parfému. Pracovníkům sekretariátu ministra Drtiny i ústředního sekretariátu národně socialistické strany se balíčky zdály podezřelé: přivolaní policisté záhy zjistili, že obsahují dvousetgramovou nálož trinitrotoluenu, jež měla po otevření krabičky explodovat.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Podezřelý balíček adresovaný Janu Masarykovi byl krátce nato zadržen ještě na poštovním úřadě. Pátrání po pachatelích atentátu organizovalo ministerstvo vnitra, řízené komunistou Václavem Noskem, které bylo doslova prošpikováno exponenty KSČ. Nikoho tudíž nepřekvapilo, že se žádných výsledků nedopátralo. Představitelé národně socialistické strany, jež v té době představovala hlavní protiváhu vůči komunistům v českých zemích, se záhy dozvěděli, že stopy atentátníků vedou do vesničky Krčmaň u Olomouce - podle ní se celá aféra začala nazývat „krčmaňská“. Z Krčmaně pro změnu vedla stopa k tehdejšímu komunistickému poslanci Jurovi Sosnarovi.
Právě tlak národně socialistických politiků v čele s generálním tajemníkem Vladimírem Krajinou způsobil, že se nepodařilo celou věc zamést pod koberec. V nezávislém vyšetřování se statečně angažoval státní zástupce Doležel a odborový rada ministerstva spravedlnosti Zdeněk Marjanko, tedy nikoliv Noskovi, ale Drtinovi podřízení. V úplném odhalení a odsouzení organizátorů krabičkových atentátů jim pak zabránil únorový převrat, díky němuž se komunistická strana dostala k otěžím moci. Pokus o nezávislé vyšetřování ovšem doktor Marjanko zaplatil životem - záhy po únoru byl zatčen a v květnu 1949 údajně v komunistickém vězení spáchal sebevraždu.
Vytloukání politického kapitálu místo odsouzení
Nechtěl bych tyto události nikterak srovnávat s dnešním děním na politické scéně - v roce 1947 byly odeslány výbušniny, které (jak prokázalo vyšetřování) byly skutečně schopné zabíjet. Adresáty zásilek nebyli řadoví zákonodárci, ale ministři (včetně jednoho místopředsedy vlády), takže byl tento krabičkový atentát útokem na samotnou československou vládu. Též atmosféra roku 1947 byla dosti odlišná od dnešního politického klimatu - zatímco dnešní volba prezidenta zásadně neovlivní současné směřování České republiky, krčmaňská aféra byla jedním z projevů latentního zápasu mezi demokratickými a totalitními politickými silami. Určitou podobnost lze ovšem vidět v reakci soupeřících politických táborů na tyto aféry - stejně jako před šedesáti lety se dnes z rozeslání zásilek navzájem obviňují. Zatímco představitelé sociální demokracie hovoří o údajné provokaci ze strany ODS, i v září 1947, pouhý den po odhalení atentátu, obvinil generální tajemník KSČ Rudolf Slánský z odeslání krabiček samotné národní socialisty, kteří tím měli chtít získat další záminku v boji proti komunistům. Stejně jako tehdy je tento případ i dnes ukázkou, jak se politická kultura v naší zemi propadá stále hlouběji a jak se metody politického soupeření stále více vulgarizují. Místo aby představitelé politických stran shodně tuto mafiánskou praktiku odsoudili, snaží se z ní získat co nejvíce politického kapitálu. Představa, že by se podařilo odesílatele kulek odhalit, je asi hodně naivní - akce byla nejspíše profesionálně připravena. Doufejme alespoň, že jejímu nezávislému vyšetřování nebudou stejně jako před šedesáti lety někteří politikové bránit. A přejme si, aby podobné aféry již navždy zůstaly v naší zemi minulostí.
V úplném odhalení a odsouzení organizátorů atentátů zabránil únorový převrat, jímž se dostala KSČ k moci
Určitou podobnost mezi rokem 1947 a dneškem lze ovšem vidět v reakci soupeřících politických táborů na tyto aféry
O autorovi| PETR KOURA, historik
