Dávejte dobrej pozor, co vám teďka řeknu.
Jmenuju se Jeník a náš rod pochází z Kaplice, proto moje příjmení zní Kaplický. A moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí. A tak jsem se narodil v zemi, kde vládla komunistická strana, a proto jsem v roce 1968 odešel do exilu. Ale tam jsem se postupně vypracoval na špičku světových architektů.
Moje neštěstí ale potom vždycky taky bylo v tom, že mne potkalo nějaké štěstí. Ale to až když jsem se zase vrátil do své rodné země. Se svým projektem jsem totiž vyhrál soutěž na návrh nové budovy Národní knihovny. Byl jsem tedy zase championem krytých dvorců. Ale ne nadlouho. Najednou se začalo říkat, že podmínky soutěže se měnily v jejím průběhu, že byla vypsána na špatný pozemek, že na realizaci nebudou peníze...
Bůh ví, co všechno za tím bylo, každopádně jsem měl čím dál silnější pocit, že stojím někde uprostřed blat, moje nohy se boří stále hlouběji a moje ruce by se rády něčeho chytily, ale nemají čeho. Z architektonické špičky byl najednou ufňukaný klučík.
Akdyž už všechno vypadalo úplně beznadějně, podal mi nakonec pomocnou ruku ten pan Paroubek. O tomhle krásném člověku vypráví už pan Švejk ve slavném románu Jaroslava Haška: „Já jsem znal nějakýho kořalečníka Paroubka v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh’ ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu...“
Já vím, že v tomhle románu je i vrchní polní kurát Ibl a že někdo říká, že to jeho jméno je zrcadlově obrácený „blb“. A že i teď může někdo mít pocit, že pan Paroubek se snaží s blobem někoho oblbnout... Ale já přesto musím být něco vzácného, protože já jsem opravdu poradcem pana předsedy Paroubka, který vedl českou vládu, a já jsem měl tu čest, že jsem některé návrhy mohl i realizovat, a za to jsem dostal Stirling Prize a tahle cena mi dala sílu, abych čtenářům napsal tenhle příběh... jak neuvěřitelné se stalo skutkem. Stačí vám to?
Tím ale opravdu...
