130 let

Plavba ve stopách Darwina

Česko

Zmapovat mikroorganismy světových oceánů je cílem expedice, která v září odstartovala z francouzského přístavu Lorient

BARCELONA (od zvláštní zpravodajky LN ve Španělsku) Francouzská plachetnice Tara bude po tři roky brázdit světová moře a na její palubě se vystřídá stovka biologů. Zatím obeplula Pyrenejský poloostrov a po zastávkách v Lisabonu, Tangeru a Alžíru začátkem října na pár dní zakotvila v Barceloně. Právě tam zástupci expedice Tara Oceans představili novinářům, co je během následujících tří let čeká.

Výzkumnou loď si pořídil v roce 2004 francouzský módní magnát a dobrodruh Etienne Bourgois. Po dvouletém dobrodružství v Arktidě (více viz text Dva roky vězení...) se domluvil s biologem Ericem Karsentim na dalším projektu: obeplout celý svět a podrobně zmapovat mikroorganismy žijící ve světových mořích.

„Inspiroval nás Darwin a jeho plavba na lodi Beagle, ale také výprava britské lodi Challenger, která v letech 1872 až 1876 zkoumala život v oceánech a objevila stovky nových druhů,“ říká Eric Karsenti z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum a Evropské laboratoře molekulární biologie se sídlem v Heidelbergu. Plavbu Challengeru kdysi inicioval zoolog Charles Wyville Thompson, na výzkumu se podílel také oceánograf a mořský biolog John Murray a německý přírodovědec Ernst Haeckel. Ten nashromážděné mikroskopické vzorky zkoumal ještě mnoho let.

Nyní ale vědci chtějí vedle morfologie, tedy vnějších znaků jednotlivých mikroorganismů, zkoumat také jejich DNA. K tomu poslouží unikátní přístroj – genoskop – v jedné z laboratoří, kam budou posílat odebrané vzorky. „Díky tomu, že máme dokonalejší techniku než naši předchůdci, objevíme stovky dalších dosud neznámých druhů,“ věří Etienne Bourgois.

Proč si vědci vzali na mušku právě mikroorganismy? „Jsou nejnižším článkem potravního řetězce, a tudíž významnou součástí mořských ekosystémů. Tvoří celých 88 procent mořské biomasy,“ říká Eric Karsenti. „Mnoho druhů přitom zůstává neprozkoumaných. Máme podrobné mapy vzdálených hvězd a galaxií, a přitom nevíme, co se nachází přímo na Zemi,“ pokračuje francouzský biolog.

Mořský plankton přitom vytváří polovinu veškerého kyslíku v atmosféře a pohlcuje polovinu oxidu uhličitého. „Odumřelé mikroorganismy klesají ke dnu, a tím ukládají uhlík, takže mají velký význam pro klimatické procesy. Chceme proto sledovat, jaký vliv na ně má globální oteplování,“ říká Eric Karsenti. Vrámci projektu má vzniknout referenční databáze pro příští generace výzkumníků, kteří budou sledovat, jak se mořské ekosystémy mění.

„Sice naši planetu sledujeme z lodí, ze vzduchu i z vesmíru, ale detailní pohled pod hladinu chybí. Ponorky dělají jen namátkové výzkumy vybraných oblastí, my se chceme zaměřit na systematický výzkum – podrobné mapování všech oceánů pomocí jednotné metodiky,“ podotýká Etienne Bourgois.

Data přístupná všem Čtrnáctičlennou posádku tvoří pět profesionálních námořníků, pět vědců a čtyři členové francouzského televizního štábu, kteří mají za úkol zdokumentovat první měsíce výpravy ve Středozemním moři. „Pak nás novináři opustí a místo nich přibudou další vědci,“ říká biolog Christian Sardet z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS), jeden z koordinátorů projektu.

Na rozdíl od předchozí arktické expedice, při níž posádka strávila na lodi nepřetržitě skoro dva roky, bude se nyní její složení častěji střídat. Profesionální posádka se vymění každé tři měsíce a vědci jednou za dva až čtyři týdny. „Specialisté se budou obměňovat podle toho, kam loď právě zamíří. Korálové útesy budou pochopitelně studovat jiní odborníci než řasy či plankton,“ vysvětluje Christian Sardet. Sám se zabývá buněčnou biologií a pořizováním mikroskopických snímků.

Dokud se loď nachází ve Středozemním moři, vystřídají se na ní koordinátoři zodpovědní za jednotlivé obory. „Zkontrolují, jestli je vybavení potřebné k jejich výzkumu v pořádku, a případně se ještě může napravit nebo doplnit, co je třeba,“ říká Sardet. Během následujících tří let pak loď propluje Indickým oceánem, Atlantikem, Pacifikem i Severním ledovým oceánem. Po celou dobu bude odebírat vzorky vody s řasami a planktonem a větší organismy chytat do sítí.

„Jednou z hlavních náplní naší práce bude filtrování. Při něm se mikroorganismy roztřídí do několika velikostí. Část výzkumu proběhne přímo na lodi, ale většina práce se odehraje v laboratořích s dokonalejším vybavením, kam se vzorky budou posílat. Tímto způsobem s námi bude spolupracovat stovka vědců z padesáti laboratoří po celém světě,“ říká Eric Karsenti. Z jejich výsledků vznikne veřejně přístupná databáze.

„Přístroje se pořád zdokonalují, takže dnes dokážou ve vzorcích vody objevit desetkrát víc DNA než před dvěma lety. Je těžké si představit, jak bude technika vypadat za dalších pět let. Proto část zmražených vzorků zůstane uložena na později, aby se k nim vědci mohli v budoucnu vrátit a objevit v nich ještě víc,“ vysvětluje Christian Sardet.

Ohrožené korály Vedle toho si experti vytypovali oblasti, na které se chtějí zvlášť zaměřit – například místo uprostřed Pacifiku, kde se hromadí plastový odpad, pobřeží Antarktidy s tajícími ledovci, oblasti s přemnoženými řasami nebo dosud málo prozkoumané korálové útesy.

Zároveň bude posádka Tary mapovat také fyzikální vlastnosti vody – například teplotu, hustotu, salinitu nebo kyselost. Právě pH mořské vody dělá vědcům starosti. Jak přibývá oxidu uhličitého ve vodě, stále víc se ho rozpouští v oceánech, které se tím okyselují. To ohrožuje vápenaté schránky korálů i drobného planktonu, které kyselá voda narušuje. Zatímco v předindustriální éře se průměrné pH mořské vody pohybovalo kolem 8,3, nyní je to 8,2 a odborníci předpokládají, že do roku 2100 může klesnout na 7,8. Nejvíce se to týká polárních oblastí, protože v chladné vodě se plyny rozpouštějí lépe než v teplé.

„Pokud koncentrace CO2 v atmosféře poroste stejným tempem jako dosud, v roce 2050 bude polovina arktických vod a koncem století dokonce všechny arktické vody příliš kyselé na to, aby v nich mohli živočichové s vápenatými schránkami nadále existovat,“ upozorňuje Jean-Pierre Fattuso z oceánografické laboratoře CNRS.

***

Cesta kolem světa za 1095 dní

Pořídit podrobnou mapu mořského mikrosvěta je cílem projektu Tara Oceans. Francouzská výzkumná plachetnice Tara bude tři roky odebírat vzorky planktonu a dalších mikroorganismů ze všech světových oceánů.

Plachetnice Tara urazí celkem 150 000 kilometrů se 60 zastávkami v přístavech Celý projekt bude stát devět milionů eur, zatím organizátoři sehnali polovinu

výzkumná plachetnice Tara délka: 36 metrů šířka: 10 metrů pohon: plachty a motory trup: hliník rychlost: 7,5 uzlů nosnost: 120 tun posádka: 14 osob

Plavbu lodi můžete sledovat živě na adrese http://oceans.taraexpeditions.org

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás