Ochrana před terorismem stojí stamiliardy dolarů. Lepší by bylo narušit financování teroristů
Zachmuření pohraničníci a přísná bezpečnostní opatření na mezinárodních letištích představují dostatečně silné ujištění, že rozvinutý svět utrácí na ochranu před terorismem stamiliardy dolarů. Stojí to však za to? Třebaže občané bohatých zemí pokládají terorismus za jednu z největších světových hrozeb, mezinárodní teroristé v průměru zmaří pouhých 420 životů ročně. Podařilo se tedy teroristům přimět rozvinutý svět, aby nevhodně investoval do antiterorismu a ignoroval přitom naléhavější problémy spojené se zdravím, životním prostředím, konflikty a správou věcí veřejných?
Teroristé reagují racionálně Kodaňský konsenzus, jehož cílem je zvažovat náklady a přínosy různých řešení nejpalčivějších problémů světa, si nedávno objednal nový výzkum výhodnosti různých metod boje proti terorismu. Výsledky jsou překvapivé a znepokojivé. Celosvětové roční výdaje na vnitřní bezpečnostní opatření se od roku 2001 zvýšily asi o 70 miliard dolarů. Není překvapivé, že se to zpočátku odrazilo v poklesu počtu mezinárodních teroristických útoků o 34 procent. Překvapivé však je, že každý rok v jejich důsledku zemře o 67 lidí více.
Vzestup počtu úmrtí je způsoben tím, že teroristé racionálně reagují na vyšší rizika spojená se zvýšenými bezpečnostními opatřeními. Zaměřili se na útoky vyvolávající větší krveprolití, aby zvýšili dopad menšího počtu útoků.
Instalace detektorů kovu na letištích v roce 1973 sice snížila počet únosů letadel, ale zvýšila počet únosů osob; opevnění amerických velvyslanectví sice snížilo počet útoků na ambasády, ale zvýšilo počet atentátů na diplomatické činitele.
A protože se posílila protiteroristická opatření v Evropě, Spojených státech a Kanadě, nastal zřetelný posun směrem k útokům proti zájmům USA na Blízkém východě a v Asii.
Utrácet stále více peněz kvůli ztížení dostupnosti cílů je špatná volba. Teroristé zákonitě přesunou pozornost k „měkčím“ cílům. I při mimořádně nepravděpodobné variantě snížení počtu útoků o čtvrtinu by svět ušetřil přibližně 22 miliard dolarů. Náklady by i v takovém případě byly třikrát vyšší než přínosy. Jinak řečeno každý dolar navíc investovaný do posílení obranných opatření bude znamenat výnos ve výši – maximálně – 30 centů. Při tomto ideálním scénáři bychom mohli zachránit zhruba 105 životů ročně. Abychom toto číslo zasadili do kontextu, na amerických dálnicích přijde ročně o život 30 tisíc lidí.
Na rozdíl od účinku zesílených obranných opatření by podpora větší mezinárodní spolupráce s cílem narušit financování teroristů byla relativně levná a docela efektivní. Tento přístup by sice jen o málo snížil počet malých incidentů, avšak výrazně by omezil okázalé velké útoky, jež vyžadují rozsáhlé plánování a prostředky.
Posílení mezinárodní spolupráce, které tento přístup vyžaduje, by se dosahovalo obtížně, protože si státy v policejních a bezpečnostních otázkách žárlivě střeží autonomii. Jediný nespolupracující stát by mohl zhatit značnou část úsilí druhých.
Výhody by však byly značné. Zdvojnásobení rozpočtu Interpolu a vyčlenění jedné desetiny roční rozpočtové kapitoly Mezinárodního měnového fondu, která je dnes věnována finančnímu monitoringu a budování kapacit na pátrání po zdrojích teroristů, by přišlo zhruba na 128 milionů dolarů ročně. Zamezení jednomu katastrofálnímu teroristickému incidentu by světu ušetřilo nejméně jednu miliardu dolarů. Přínos by tak mohl být desetkrát vyšší než náklady.
Za zahraniční politiku chytřejší Někteří pozorovatelé tvrdí, že Spojené státy jakožto klíčový cíl by mohly činit více, aby o sobě vytvářely pozitivní obraz a negovaly teroristickou propagandu. Toho by se dalo zčásti dosáhnout přerozdělením nebo zvýšením zahraniční pomoci. USA v současné době vyčleňují na oficiální rozvojovou pomoc pouhých 0,17 procenta hrubého národního důchodu – což je druhý nejnižší podíl ze všech států OECD. Rozšířením humanitární pomoci by USA mohly učinit více pro řešení hladu, nemocí a chudoby, přičemž by zároveň značně vylepšily své postavení a snížily riziko terorismu.
Neprosazujeme ústupky požadavkům teroristů; spíše doporučujeme, aby byla zahraniční politika chytřejší a inspirativnější.
Na terorismus neexistuje všelék. Neměli bychom však dopustit, aby nás strach odváděl od nejlepších forem reakce. Stejně tak by nám strach neměl bránit, abychom zachránili mnohem více životů vynakládáním peněz na méně medializované problémy, jimž planeta čelí.
© Project Syndicate, 2008
***
Posílení spolupráce by se dosahovalo obtížně, protože si státy v policejních a bezpečnostních otázkách žárlivě střeží autonomii. Výhody by však byly značné.
O autorovi| Bjorn Lomborg, dánský politolog a statistik
