Křadě jmen vynikajících umělců totalitním režimem prakticky ignorovaným, kteří se narodili na našem území, ale jejichž hlavním jazykem byla němčina, patřili vedle Gustava Mahlera, Franze Kafky, Reinera Marii Rilkeho, Maxe Broda, Franze Werfela, Johannese Urzidila, Augusta Brömseho nebo Antona Hanaka také mnozí projektanti a designéři. Adolf Loos, Josef Maria Olbrich, Leopold Bauer, Hubert a Franz Gessnerové jsou světově známé osobnosti, jejichž práce najdete v každé encyklopedii moderní architektury. Ač působili převážně v Rakousku, jejich četné stavby se nacházejí také na území Čech, Moravy a Slezska. Patřil k nim i Josef Franz Maria Hoffmann, rodák z Brtnice (Pirnitz) u Jihlavy. Od jeho narození uplyne 15. prosince 140 let.
Zakladatel sdružení Secession Hoffmann studoval na proslulé škole architektury prof. Otto Wagnera ve Vídni, kde byli jeho mladšími kolegy třeba Jan Kotěra nebo Josip Plečnik. Souběžně také pracoval ve Wagnerově projekčním ateliéru. Patřil k zakladatelům vídeňského sdružení Secession, které dalo název novému uměleckému stylu, a také slavných uměleckoprůmyslových dílen Wiener Werkstätte, pro které navrhoval nábytek, šperky a další předměty s charakteristickým drobným geometrickým dekorem. O nadčasovosti jeho designu svědčí fakt, že se mnohé kusy vyrábějí dodnes a zdobí nejeden soudobý interiér.
K jeho nejvýznamnějším vídeňským realizacím patří moderní pavilon léčebného ústavu v Purkersdorfu u Vídně se střešními terasami a téměř bezozdobným průčelím, jehož jedinou dekorací jsou pásky z černobílých kostiček. Tato stavba, mimochodem později přestavěná jeho kolegou Leopoldem Bauerem, ovlivnila mnohé evropské projektanty i naše architekty - například Rudolfa Welse nebo Josefa Gočára. Nedávno jí byla vrácena původní podoba z roku 1905.
Jinou jeho slavnou stavbou je rozlehlý palác Stocklet v Bruselu (1905-11) s nádherným interiérem, na jehož dekoraci se podílel další významný představitel vídeňské secese Gustav Klimt. Dalšími známými objekty jsou např. vídeňské rodinné domy na Hohe Warte nebo vila Skywa-Primavesi v zahradní čtvrti Hietzing, meziválečná sociální výstavba tzv. hofů nebo pavilony Rakouska na výstavách či četné pomníky a náhrobky (mj. i Gustava Mahlera). Hoffmann byl také od svých 29 let profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy. Zemřel ve Vídni v roce 1956.
Plzeňanům se nezavděčil Pro nás je důležité, že v letech 1896-7 měl Hoffmann ve Vídni společný atelier s kolegou ze studií Františkem (Franzem) Krásným a zúčastnil se několika soutěží, například na pražskou Živnobanku nebo plzeňské divadlo, za nějž získali dokonce první cenu (wagnerovská secese návrhu ale byla pro Plzeňany „příliš vídeňská“, a tak dali přednost konvenčnějšímu projektu Antonína Balšánka, který získal až čtvrtou cenu).
Několik Hoffmannových staveb na našem území nicméně postaveno bylo, jejich osud byl však často dramatický. Pro rodinu bankéře Otto Primavesiho navrhl v roce 1913 velkoryse řešené letní sídlo v Koutech nad Desnou nebo úpravu bankovního domu v Olomouci. (Tam měl Primavesi rovněž vilu vybavenou Hoffmannovým nábytkem z Wiener Werkstätte. Na její výzdobě se podíleli malíř Klimt nebo sochař Hanak, vilu však projektovali vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk.) Dům v Koutech bohužel vyhořel již před válkou a bankovní dům byl rovněž zbořen. Rodinné vily pro podnikatele Sigmunda Berla a Fritze Grohmanna v Bruntále, resp. ve Vrbně pod Pradědem z let 1920-22 sice stojí, ale nejsou po letech zanedbané údržby v dobrém stavu.
Také v Čechách zanechal Hoffmann výraznou stopu. Spolupracoval totiž se známou hutí Poldi na Kladně, pro kterou navrhl několik menších staveb přímo v továrním areálu a v roce 1903 v Příční ulici také dům pro hosty (později ještě dle jeho projektu rozšířený). Jde opět o střízlivou modernu - stavba má průčelí z neomítaných šedých vápnocementových cihel s řadou železných prvků v interiéru. I této cenné budově hrozila likvidace, když se uvažovalo o rozšíření silnice v jejím sousedství. Zachráněna byla doslova na poslední chvíli (dnes je v ní luxusní hotel Hoffmann).
Ze statku knihovna, z knihovny památník Drobné úpravy navrhl architekt také na rodném statku v Brtnici. Dodnes se v něm zachoval jeden intaktní pokoj, další místnosti, kde je dnes Hoffmannův památník, byly nedávno zčásti rekonstruovány dle projektu brněnských architektů Petra Hrůši a Petra Pelčáka, kteří na nádvoří rovněž postavili repliku Hoffmannova altánu. Na brtnickém hřbitově najdeme rodinnou hrobku a na návsi stával i jednoduchý památník německým obětem první světové války. Na slavného rodáka se přitom v Brtnici málem zapomnělo. Původní německé obyvatelstvo bylo po válce vysídleno, ve zchátralém statku byla knihovna a na dvoře se opravovaly traktory.
Po roce 1990 se však podařil malý zázrak: díky paní Elišce Nosálové a jejím přátelům se v jeho prostorách podařilo postupně vytvořit Hoffmannův památník s komorní expozicí, na jejíž přípravě se podíleli i rakouští odborníci. Dnes je celý objekt ve správě Moravské galerie, pořádají se tam výstavy i mezinárodní konference, samozřejmě nejen o díle brtnického rodáka a jednoho z nejvýznamnějších světových architektů a designérů 20. století.
***
Na slavného rodáka se v Brtnici málem zapomnělo. Původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno, ve zchátralém statku byla knihovna a na dvoře se opravovaly traktory. Pak se ale podařil malý zázrak.
O autorovi| ZDENĚK LUKEŠ, historik a architekt
