I Národní divadlo musí šetřit. pročež zrušilo některé premiéry či projekty. Tenhle mustr „kdo nic nedělá, hezky ušetří“ je u zřizovatelů oblíbený, prostě mrtvý dům, dobrý dům. Samozřejmě že Národní má co hrát a bude tam na co chodit, ale je k vzteku, že to, co je smyslem jeho činnosti, dostane zásah jako první.
Logicky – protože provoz jeho historických budov je obrovská hydra fungující za pevně stanovených podmínek, tady se nic neuškudlí a nic neobejde. Můžeme jistě Národní kritizovat zleva a i zprava, ale na jedno nesmíme zapomenout: jen zlomek jeho dotace, která leckomu leží v žaludku, jde na uměleckou činnost. Takže až ho budeme zase srovnávat s hýčkanými národními evropskými domy od francouzské Comedie Francaise až po rakouský Burgtheater a naříkat nad jeho provinčností, nesmíme také zapomenout, že pracuje v podmínkách neskonale trapnějších. Ve chvíli, kdy se chtějí sebrat peníze zdravotním sestrám, musí přece divadlo a kultura stranou. Jen mě tak napadá, kdy tyhle komodity stranou nešly.
