PRAHA „Náš stát byl ornament,“ řekl prezident Masaryk 28. října 1928, po deseti letech, co „vykoupený národ vzal do svých rukou správu věcí svých“. Už tehdy se mluvilo o krizi demokracie, krizi parlamentarismu... Nad zvukovým doprovodem publikace Naše osmičky (autory rekapitulujících kapitol jsou Michal Stehlík, Michal Lukeš a Marek Junek, vydal Radioservis v edici Leonardo) si znovu uvědomíme, jak je skvělé, že existují zvukové záznamy staré jako rozhlas sám. Že je minulý režim nezničil. Díky tomu můžeme slyšet třeba to, jak přesně zněla v roce 1938 v rádiu čtená mobilizační vyhláška a jak bezmocná byla slova generála Jana Syrového, když v souvislosti s mnichovskou dohodou 30. září 1938 prožíval „nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejobtížnější úkol, nad kterým lehčí bylo by zemřít...“. Je dobré si pozorně poslechnout abdikační projev prezidenta Edvarda Beneše z 5. října 1938. Je nade všechny pozdější komentáře.
Leckoho možná překvapí, jak optimisticky zněl jen měsíc před svým pohřbem ministr zahraničí Jan Masaryk. 12. února 1948 vedl v Brně hodně zajímavý hovor o Spojených národech, o svém třicetiletém přátelství s prezidentem Rooseveltem, o nadějích, jež Československo vkládá do světového společenství. Absurdní divadlo pak v té souvislosti připomíná Masarykův pohřeb 13. března 1948: tklivý projev Klementa Gottwalda i komentář reportéra... Paradoxy historie si posluchač uvědomí i nad projevem Edvarda Beneše k 600 letům Univerzity Karlovy. Ještě 7. dubna 1948 mluvil o potřebě pěstovat všestrannou duchovní svobodu. A tak dále... Není od věci poslechnout si, jak naživo vypadal ten proslulý úspěch Kinoautomatu na Expu 1958 nebo komu děkoval Vladimír Remek, když se dostal do kosmu...
Dokumenty z vděčné studnice rozhlasového archivu jsou ve výběru Roberta Tamchyny výmluvným svědectvím o době i o nás.
