V japonské obci Ofunato mrtvá těla dočasně umisťují do tamní střední školy. Každou minutou přibývá tragických osudů, stejně jako mrtvých.
SENDAI Nad hlavou modrá obloha, na obzoru zasněžené vrcholky hor. Slunce ale najednou zakryje hustý mrak, stejně jako dvě přepravní helikoptéry japonské armády mířící směrem od pobřeží do vnitrozemí. Krátce nato se dozvídám, že právě došlo k další explozi v jaderné elektrárně Fukušima, a majitelé hotelu, který nyní slouží jako evakuační centrum, se chytají za hlavu.
O chvíli později v televizi vystupují zástupci japonské vlády i energetické společnosti TEPCO, kteří se snaží ujistit veřejnost, japonskou i mezinárodní, že k opakování Černobylu nemůže dojít. Úřady přesto vyzývají všechny, co ještě neopustili dvacetikilometrovou evakuační zónu, aby nevycházeli a přes ústa nosili mokré šátky. Krátce nato je ovšem pro jistotu také odvážejí dále do bezpečí.
Problém s poškozenými reaktory tak zcela zastiňuje zprávy o pokračujícím pátrání po pohřešovaných osobách. Místní, tedy ti, kdo žijí za nejohroženějším pásmem, ale na otázku, zda nechtějí odjet, jen pokrčí rameny. A někteří jen dodají, že stejně nemají jak, protože chybí benzin. Všichni přesto hltají nejčerstvější zprávy o možném úniku radiace a informace o explozi, přehřívání reaktoru i jeho ochlazování mořskou vodou dominují ve vysílání japonských televizí.
Benzin - nedostatkové zboží Benzin není, zkuste zítra. Je ovšem nutné si pořádně přivstat, takové a podobné rady jsem u města Fukušima dostával celé dva dny. Navíc bylo nutné si vystát několikahodinovou frontu a ještě k tomu s nejistým výsledkem. Zkřížené ruce, znamenající jediné, jsem zažil několikrát. Když se mi konečně podařilo získat aspoň dvacet litrů pohonných hmot, auto najednou začalo ztrácet akceleraci.
Co teď, řekl jsem si a najednou uviděl servis. Brána sice byla zavřená, přesto když jsem k ní přijel, okamžitě vyběhlo několik zaměstnanců a snažilo se mi pomoci. Rychle mne pustili dovnitř, ručně otevřeli poničené dveře, a zatímco se mi jeden věnoval, ostatní rychle prohlédli a zkontrolovali auto. Na žádnou závadu nepřišli, peníze nechtěli a ještě mne přes čtyři křižovatky navedli zpět na silnici do Sendai.
Jejich disciplinovanost, pokora i ochota jsou pro našince něčím neuvěřitelným, zvláště v tak tragických a vypjatých chvílích. Jak totiž mnozí dodávají, desetitisíce lidí jsou v tuto chvíli na tom mnohem hůře a tragických osudů každou minutu přibývá, stejně jako mrtvých.
V televizi mezitím ukazují záběry z obce Ofunato, kde jsou mrtvá těla dočasně umístěna do střední školy. Mezi oběťmi jsou i studenti, kteří se v příštích dnech měli zúčastnit oslav na počest zdárného zakončení studia. Smrt je všudypřítomná a tragédie zdaleka nekončí.
***
Jak lze pomoci? Český červený kříž * číslo účtu: 222826/5500, variabilní symbol 999 Armáda spásy * zaslání DMS ARMADASPASY na číslo 87777 nebo peněz na účet sbírky 475 335 533/0300, VS 222 ADRA * zaslání DMS ADRA na číslo 87777
O autorovi| ROBERT MIKOLÁŠ, zpravodaj ČRo v Japonsku
