Největším nebezpečím je politický vliv investorů
Pijavici jménem fotovoltaický byznys loni vláda krotila způsobem z právního hlediska dosti brutálním, který nejspíš skončí arbitrážemi. Základní zlo systému – samotná existence dotované výkupní ceny – je neodstranitelné, je to evropský příkaz. Ale lze aspoň monitorovat vývoj na trhu a včas upravovat předpisy tak, aby výnosy investorů na umělém trhu byly obludné jen v principu, a nikoli také svým ekonomiku dusícím objemem. I laik s přístupem k internetu a znalostí angličtiny přitom mohl sledovat španělskou anabázi s neudržitelnou solární energií, která se velmi podobá té naší, jen se odehrála s asi dvouročním předstihem.
Problém je, že nestačí jen umět, ale taky chtít a moci. Čím větší investice do oboru přitečou, tím větší je pravděpodobnost, že budou schopny regulační orgány kooptovat. Jedva vláda skončila se solárníky, ukazuje se, že další nebezpečný vývoj může nastat v oblasti biomasy. Používání kukuřičné siláže jako biomasy se zařadí po bok povinné výroby biopaliv mezi ekologické škůdce a polykače orné půdy. Ale cena je pro kukuřičnou biomasu tak nastavena. Jak je nastavena výkupní cena za používání dřevní štěpky, tedy lesního odpadu? Lépe než ekonomické kalkulace o tom vypovídá, že o zakázku na sběr klestí ze státních lesů se „poprala“ firma LST hrobaře někdejšího Chemapolu Václava Junka a exzbrojaře Richarda Hávy s Plzeňskou teplárenskou, kde je předsedou představenstva tamní „kmotr“ ODS Roman Jurečko. Smlouvu mají i Lesy Hluboká se stejně proslulým Pavlem Dlouhým v dozorčí radě.
Vláda dnes deklaruje, že opakování solárního boomu je schopna zabránit. Snad jí to bude umožněno.
