Odramatu Ellieho Wiesela Šamhorodský proces, které vzniklo roku 1970, nelze psát na několika řádcích, upozornit však na inscenaci brněnského Divadla U stolu je plně na místě. Text inspirovaný skutečným zážitkem z koncentráku, kdy tři rabíni uspořádali „soud nad Bohem“, přeložil pro Františka Derflera Josef Mlejnek. Vedle silných mužských postav Ladislava Koláře, Viktora Skály, Jana Mazáka a Miroslava Maršálka (Hospodský, Ďábel, Rabín a Pop) se v sugestivním příběhu objevují i slibné výkony mladých herců. Lukáš Riegel a Lukáš Janota jako potulní purimoví herci se komediantsky mění od divokého furiantství přes ulekanou opatrnost až k zoufalému rozhodnutí čelit zlu s ostatními.
Drsné chlapské prostředí prosvítí dvě mladé ženy: udřená služka Marija (Sandra Riedlová) a křehká Hana, oběť pogromu (Barbora Jelenová). Ta se uchyluje do jiného světa; v bílé košili, bosá, se zcuchanými vlasy přes obličej, přežila možná útěkem do šílenství. Z uhrančivých tmavých očí a drobného úsměvu však vyzařuje zvláštní láska k životu. Stokrát otřesená víra promlouvá trpce staženými ústy Mariji, v níž herečka nachází utajenou krásu a obětavost ženy, která se stala svědkem hrůz. Ušlechtilá tvář i pevný kovový hlas přesvědčivě vyjádří strach i hněv ve střetu s neznámým příchozím. Mlčenlivé napětí těch dvou je až nesnesitelné. Soud nad Bohem v Šamhorodu klade otázky stále živé, na které nejsou odpovědi.
Ellie Wiesel: Šamhorodský proces aneb Soud nad Bohem Režie František Derfler, Divadlo U stolu Brno, premiéra 15. 5. 2008
