S kým může mít Zeman problém v navrhované vládě? Fiala ale ustupovat prezidentovi nehodlá |
Stát by podle něj mohl rodinám poskytnout hypotéky až do výše šesti milionů korun. Kritizuje totiž současný strop, který je nerealistický: končí na 2,4 milionu korun. Podle Českého statistického úřadu přitom běžný byt 3 + 1 vyjde průměrně na více než 3,7 milionu korun. Ceny ve velkých městech jsou samozřejmě výrazně vyšší.
Ulehčit by Jurečka chtěl rodičům i jinak. „Připravenou máme i možnost, že by se část jistiny na hypotéku odečítala za narozené dítě,“ vysvětil.
Mladým rodinám by tak podle předsedy KDU-ČSL měl stát pomoci i tím, že se jim za část jistiny potřebné k získání hypotéky zaručí.
Cíl Jurečkova plánu je dvojí: vytáhnout rodiny se čtyřmi a více dětmi z ohrožení chudobou a zároveň v Česku podpořit další růst porodnosti. Pokud se totiž podle nastupujícího ministra budou moct rodiny opřít o stát, budou otevřenější dalšímu potomkovi.
Státní fond podpory investic (SFPI) v současnosti nabízí hypotéky lidem do 40 let pečujícím o dítě ve věku do 15 let. Potenciální žadatele musejí na první pohled zaujmout samé výhody – mimořádné splátky či předčasné splacení lze učinit bez poplatků, to samé platí pro odborné konzultace, navíc je stanoven velmi nízký úrok 1,28 procenta. A nadto bonus 30 tisíc korun v případě narození či osvojení dítěte.
Trochu jiný dojem vyvolává detailnější pohled na parametry půjčky. Zmíněný strop 2,4 milionu korun totiž platí pro pořízení či postavení rodinného domu. Při aktuálních vysokých cenách stavebního materiálu je těžké ho nepřesáhnout. Cenu výstavby či koupi pak hypotéka od státu kryje z 90 procent, až 270 tisíc korun tak potřebuje rodina mít připraveno ze svého.
V případě koupi bytu – ať už soukromého či formou podílu v družstvu – činí limit 2 miliony korun. Podíl 90 procent z eráru na ceně je stanoven i v tomto případě. U obou variant pak platí splatnost úvěru do 20 let. Sumu od 50 do 600 tisíc korun pak může stát půjčit na modernizaci obydlí se splatností za 10 let. Při pořizování nemovitosti je také pravidlo, že stát nepůjčí nikomu, kdo už má na svoje jméno nějakou zapsanou v katastru.
Jsme připraveni převzít odpovědnost, řekl budoucí premiér Fiala. Piráti ještě řeší náhradu za Michálka |
Podle analytika společnosti Ernst & Young Petr Kováče by však rodiny neměly vyhráno, ani kdyby se jim nabídka státní hypotéky podařila skloubit s cenovou situací na trhu. „Ukazuje se, že ve velkých aglomeracích, jako jsou Praha, Brno, Ostrava či Plzeň investoři kupují byty většinou bez pomoci hypoték. Mají totiž výhodu, že pokládají finance ‚na dřevo‘, a ne se zpožděním několika týdnů kvůli vyřizování hypotéky,“ vysvětlil.
Podle kandidáta na ministra práce a sociálních věcí Jurečky by měl být vzkaz státu rodinám vychovávajícím děti jednoznačný – vložit čas a peníze do výchovy dětí se lidem musí dlouhodobě vyplácet.
„Investice do dítěte není jen investicí do vlastního, ale je hodnotná také pro společnost jako takovou. Stát mi za ni přitom dnes nedává vůbec nic. Máte sice daňový bonus či nějaký ten odpis, ale když to srovnáte s tím, co si podnikatelé mohou odepisovat u svých investic, je to pořád málo,“ řekl šéf lidovců.
Podle něj činí náklady na výchovu dítěte od narození do ukončení jeho vysokoškolského studia tři až čtyři miliony korun. To Jurečka pokládá za značnou sumu. Proto si přeje pomoci rodinám i jinak. Součástí jeho záměru, jak umožnit plánovat děti bez obav, že spadnou do hmotné nouze, mají být „daňové prázdniny“. Tedy možnost odepsat si část z daně z příjmů, stará-li se dotyčný o dítě. Podle lidoveckého plánu by se to týkalo rodičů s vyživovací povinností, tedy do 18 let věku dítěte, případně do završení jeho vysokoškolských studií. Ale netýkalo by se to všech, například vyšší příjmové vrstvy by na tuto podporu od státu nedosáhly. Dle Jurečky by mělo jít o lidi s průměrnými příjmy, tedy střední třídu. Pro představu – podle Kováče je spodní hranice zhruba okolo příjmu 30 až 35 tisíc korun na člena domácnosti. Jurečka uvedl, že má v plánu vyčlenit na tento typ podpory jednotky miliard ze státního rozpočtu.
Jako příměr, kterým demonstruje nutnost takové pomoci od státu, používá porovnání výše průměrného důchodu a průměrného příjmu na hlavu ve čtyřčlenné rodině s dvěma dětmi. První číslo je podle něj vyšší, což ve svém důsledku ohrožuje rodiny pečující o děti rizikem pádu do chudoby.
Porodnost v Česku sice od roku 2000 setrvale roste, pořád však vychází tak, že u nás více lidí umírá, než se rodí. Dle dat z roku 2019 vychází na jednu ženu v průměru 1,71 dítěte. Vůbec nejnižší porodnost měla ČR v roce 1999 – činila 1,13 dítěte.
