Není to tak dávno, co se na Hradě předávala státní vyznamenání. O zásluhách odbojářů a vědců málokdo pochybuje. Oceňovaní umělci ale dokážou vybudit emoce. Zaslouží si vyznamenání Karel Gott? Názory jsou různé a pro média je to výživné téma na řadu dní.
Pokud se neztotožňujete s názorem na oceňované umělce, nebo vám mezi nimi naopak někdo chybí, řešení je jednoduché. Vykašlete se na stát a založte si vlastní cenu. Výtvarníci to tak dělají už čtvrtý rok. V roce 2007 si skupina mladých umělců uvědomila, že řada osobností z jejich oboru, jichž si hluboce váží, žádné ocenění pravděpodobně nikdy nedostane. Vzhledem ke svému věku již propásli ceny pro začínající umělce a na oficiální diplomy od ministerstva kultury nebo prezidenta jsou příliš radikální nebo málo mediálně využitelní. Proto, jako výraz respektu ke starší generaci, začali mladí umělci organizovat a udělovat vlastní cenu.
Pravidla jsou jednoduchá: Zhruba sto lidí od výtvarného umění do věku 35 let nominuje dva české umělce, které osobně považuje za největší autority. Finalisty ceny pak určí aritmetický průměr. Cena je každý rok pojmenována jinak, vždy po svém předchozím nositeli. Tu první získal Jiří Kovanda. Od Jiřího Kovandy dostal cenu Vladimír Skrepl. Cenu od Vladimíra Skrepla získala Adriena Šimotová. Ta ji včera předala novému laureátovi, jímž se stala fotografická dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák. Nenápadní, mezi zasvěcenými však zcela neopomenutelní fotografové se tak stali součástí neformální, ale důležité genealogie umělců, kterých si považují mladí.
Štafeta bude příští rok pokračovat dál, protože, jak tvrdí organizátoři, umělec má cenu. Alespoň pro ty, kteří bez grantů nebo nároků na odměnu celou věc organizují. O takto neformálně a nespekulativně oceněném tvůrci není důvod pochybovat. Je vyjádřením přirozené autority, kterou si Lukáš Jasanský, Martin Polák i další ocenění vydobyli i bez pomoci institucí.
