Za poezii seděl půl roku v base

Vzpomínka jiná než osobní snad ani být nemůže. Když jsme byli s Martinem Weissem a Ivanem Lamperem ještě holobradí mladíci, hledali jsme pro náš odbojný magazín Revolver Revue pozitivní vzory. Volba padla na básníka Jaromíra Hořce. Velice se nám líbilo, že tento literát jako holobrádek, ozbrojený pistolemi, vtrhl za Pražského povstání do tiskárny SS v Panské ulici a zabral ji pro svou básnickou družinu anarchodynamistů. V partě kolem mladého básníka Jaromíra se tehdy pohybovali další nadšenci, nynější doyen české poezie František Listopad, kritici a esejisté Jan Grossman a Jan Vladislav, umělci a intelektuálové, kteří nás tehdy inspirovali a zajímaví jsou dodnes. Jednoho mrazivého zimního dne jsem se za básníkem vydal, tuším, že do Dejvic. Tak se to tehdy dělalo, kvůli esenbákům, kteří měli mimořádný zájem o poezii, jsme, pokud možno, nepoužívali ani telefon, ani poštu. Jednoduše jsem na té adrese zazvonil a čekal. Jaromír Hořec mi otevřel, z chodníku jsem mu oznámil, že jsem ze samizdatového časopisu a že s ním jdu udělat rozhovor. Pokývl a zeptal se mě, co z poezie čtu. Řekl jsem mu, že nejraději Zajíčka a Hejdu. Samé temnoty, řekl. Rychle mě ještě proklepl pár otázkami a pak mě pozval dál. Pravda je, že mně jeho poezie připadala jaksi příliš jemná, příliš čistá, příliš básnická. Rád mluvil o jazzové hudbě, když ne na poezii, shodli jsem se na próze, měl v úctě zejména Škvoreckého. Natáčeli jsme rozhovor na předpotopní magneťák asi dvě hodiny, a jak už se to novinářům stává, nenatočili jsme vůbec nic, stroj se porouchal. Dodnes mi utkvělo, že svůj pseudonym si Jaroslav Hořec zvolil dle květin. které v létě voní na stráních kolem jeho rodného Chustu na Podkarpatské Rusi, městečka, proslaveného básníky a divotvornými rabíny. Povídal také o svém věznění, za Husáka seděl půl roku v base. Dnes to zní šíleně, ale zavřeli ho za psaní a opisování poezie, zejména té jeho, v edici Česká expedice. V listopadu 1989 recitoval Radek Brzobohatý jeho báseň Už aby! shromáždění na Letenské pláni. Dost možná, že tehdy věk poezie skončil. Jaromír Hořec byl u toho. Zemřel ve věku 88 let tuto neděli.