LN: Jak postupuje vaše kampaň?
Je to už rok, co jsem zahájil turné po České republice. Nejprve abych zjistil, jak lidé vnímají funkci prezidenta a jestli je pro ně můj program atraktivní, a také poslouchal jejich příběhy a náměty. Teprve poté jsem se rozhodl. Kampaň je stále intenzivnější; nedávno jsem za jediný týden navštívil 21 míst, teď jsem se vrátil z Brna... Dozvídám se věci, jaké bych se normálně nedozvěděl. Byl jsem na našem stánku, kam přišla mladá Vietnamka mluvící krásnou „brněnštinou“. To mě baví, jak jsme pestří! To je celá má kampaň, nesčetná setkání s lidmi.
LN: Je nějaké místo, k němuž jste míval předsudky a říkal si: „Tam bych nikdy nejel“?
Ona to není úplně nová věc, protože už šest sedm let jezdím se svými recitály a záměrně vybírám malá města. Teď je to ovšem mnohem intenzivnější. Ne, neměl jsem předsudek. Ale například nikdy v životě jsem předtím nenavštívil Vlčnov. A ve Vlčnově jsem se setkal se starostou Janem Pijáčkem, který mi vyprávěl příběh, jak dokázal uvést folklorní Jízdu králů na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Řekl mi: „Když jsem v noci dostal z Malajsie, kde se o tom rozhodlo, fax, tak jsem ho vytrhl a běžel jim ve tři hodiny ráno poděkovat.“ Ptám se: „A komu jako?“ On na to: „Těm, co to založili.“ To je přece téma na báseň! Je důležité mluvit s lidmi a šířit povědomí, že to, jak se Česko jeví z médií, není ten pravdivý obraz. My nejsme závistiví, líní, hloupí a věčně si stěžující lidé. Potkávám tvůrčí, nápadité a pracovité lidi... Jenom sebevědomí moc nejsme, to nám chybí.
LN: Chovají se k vám média férově?
Nemám vždy takový pocit. Nicméně dělají svou práci. Je to spíš mojí chybou, že jsem jim neuměl nabídnout ty silné příběhy a nápady. Neměl jsem žádnou PR agenturu... Říkal jsem, že ji nebudu chtít. Ale vidím: byla to chyba. Je nutné ji přiznat. Bez profesionálů to nejde; nelze jen čekat, až mi někdo zavolá – třeba jako vy.
LN: Upravíte svou strategii?
Ano, přinejmenším jsem se s jednou agenturou právě dohodl. Jmenuje se Ewing PR. Bojovat prostřednictvím billboardů se mi ovšem nechce, to není demokracie. Byl by zvolen ten, kdo má nejvíc peněz. Správně to má být tak, aby se střetly myšlenky, programy, ideje a osobnostní charakteristiky kandidátů. Chci říci, že třeba doktor Martin Hilšer je v tomto systému volby diskvalifikován, když nemá tolik peněz, nemá agenturu, stánky, chodí do práce... Kdyby to bylo tak, že lidé můžou přijít s podpisy na jakýkoliv Checkpoint, na jakoukoliv poštu! Naši zákonodárci měli po výzvě Ústavního soudu čas čtyři roky, ale změnu udělali pozdě a ještě špatně. Proto jsem i panu Hilšerovi nabídl pomoc s podpisy archů. A potěšilo mě, že ji přijal.
Proč si Horáček myslí, že Zeman nakonec do dalšího boje o Hrad nepůjde? A proč si současného prezidenta neváží? Čtěte v pátečních LN či digitálním vydání.
