Lidovky.cz: Na svém blogu zveřejňujete i recepty z restaurací, které jste navštívila. Stává se vám, že vás už v podnicích poznávají?
Nejedná se o recepty daných restaurací, ale o mé verze toho, co jsem v restauracích ochutnala. Vidím v tom zásadní rozdíl. Nejenže přizpůsobuji recepty domácímu zpracování bez „demiglasek“, ultravýkonných grilů nebo konvektomatů, ale protože chodím do restaurací bez ohlášení, nemám k dispozici jejich originální receptury. Své obdoby jejich pokrmů tedy musím sestavit na základě popisu v jídelním lístku a senzorických vjemů, když jídla ochutnám. Ale ano. Už poznávají.
Lidovky.cz: A chovají se k Vám pak jinak?
Těžko říct. Pokud mě poznají, poznají mě hned při mém příchodu. Pak nedokážu odhadnout, jak by se chovali, kdyby mě nepoznali. Nicméně kdykoli bylo jasné, že tuší, odkud vítr vane, snažili se být opravdu velmi pozorní. Doufám ale, že se obdobně chovají ke všem ostatním hostům.
Lidovky.cz: Proč jste vlastně založila blog, co vás k tomu vedlo?
Přála jsem si to. Jsem extrovert, mám vystudovaný management tohoto oboru, jsem moderátorka, toužila jsem o svém vlastním pořadu - ale bez čekání. Myslela jsem, že k tématu mám co říct. Věděla jsem, že ne všechny restaurace za své ceny poskytují odpovídající služby. Jako hosta mě to štvalo. A nechtěla jsem si to nechat pro sebe. Ostatně proč tisíce lidí po celém světě hojně v posledních letech zakládají blogy?
Lidovky.cz: Trávíte v kuchyni většinu svého volného času?
Pojem volný čas v tomto světle není úplně přesný. Protože se natáčením svých videoreceptů pro internetovou televizi Stream.cz nyní i živím, tak většinu času, kdy vařím, nemám vlastně volný čas, ale pracuji. Tohle ale samozřejmě říkám s nadsázkou, protože tomu tak rozhodně není stoprocentně a hlavně mě vaření baví tolik, že bych to dělala stejně jako na začátku i zadarmo. Snad si to nepřečte nikdo ze Streamu.
Lidovky.cZ: Na jaký recept jste hrdá?
Na každý, který mým čtenářům nebo hostům chutná. Mám-li opravdu nějaký vybrat přímo ze své knihy, volím s těžkým srdcem salát Barbra určený pro všechny, kdo už jsou znudění Caesarem.
Lidovky.cz: Co si myslíte o tom, jak Češi jedí? V prodeji kuchařek vede stále ta Ládi Hrušky. Myslíte, že má ta vaše šanci uspět?
Na toto téma bylo v poslední době zveřejněno tolik fundovaných článků, že necítím potřebu přispět dalším názorem. Recepty v mé kuchařce jsem prověřila na žaludcích nejen vlastní rodiny, a nestydím se za jediný, který je v ní uveden. O daném repertoáru zmiňovaného pána bych se takto vyjádřit nemohla. Odpověď na vaši otázku zní: Ano, myslím...tedy doufám.
Lidovky.cz: Co byste poradila lidem, kteří s vařením začínají?
Cibule pálí v očích. Nůž může říznout. Když krájíte chilli papričku, nehledejte holuby. Prdiprášku se neříká jen tak pro nic za nic. Dobrá zvěřina nesmrdí.
Lidovky.cz: Kdybyste měla doporučit jednu restauraci v Česku a zahraničí, která by to byla a proč?
Nemá smysl doporučovat nejlepší restauraci v republice nebo dokonce všude jinde. Nejen proto, že jsem ve všech nebyla, ale hlavně z toho důvodu, že každému chutná něco úplně jiného. A proto si myslím, že si má raději dle svého vkusu vybrat každý sám místo toho, aby mu někdo cokoli podsouval. V souvislosti s tím snad jen napsat: Na celém světě širém - Nejlépe si žijem -Doma.
Lidovky.cz: Slogan „Někdy je fajn dělat v kuchyni KOKOtiny“ jste si vymyslela sama?
Víte, musím se smát. Ne, nevymyslela. Byly to takové poznámky mé šéfredaktorky z nakladatelství, které si připisovala k anotacím ke knize.
Lidovky.cz: Opravdu vám to i poslala?
Ale proč ne... Když už, tak už.
