Netýká se to asi pouze České republiky, ale zřejmě každého menšího jazykového prostoru v Evropě. Pokud někdo umí nějaký cizí jazyk, je to většinou angličtina – a logicky se v angličtině o brexitu nejvíc píše. Možná by ale bylo lepší nasadit si optiku zdravého rozumu („common sense“ býval anglickou doménou), odstupu či alespoň pochopení toho, že Británie je s dovolením s někým v nějakém vztahu a svazku a ten se chystá ukončit. Z toho by i malé dítě mělo jaksi chápat, že záleží také na tom partnerovi.
Vezměte si titulek, který používají česká veřejnoprávní média: „Britský parlament odmítl brexit bez dohody.“ Nebo: „Britský parlament zakázal brexit bez dohody.“ A podobně.
MACHÁČEK: Johnson a co je ústavní a co nedemokratické |
Takové titulky jsou jednoduše řečeno hloupost. Připomeňme základní věci: Britové se rozhodli v referendu opustit EU, jejich vláda potom požádala oficiálně a podle Lisabonské smlouvy o vystoupení a britská diplomacie podle instrukcí britské vlády dva roky jednala s EU o smlouvě, tu následně britský parlament třikrát odmítl. Ještě ale zbývá cca sedm týdnů. Pokud chce britský parlament „zakázat brexit bez dohody“, stále může schválit dohodu dojednanou Theresou Mayovou.
Jinak si mohou Britové brexit bez dohody zakazovat (zakazují to sami sobě, nebo komu?) do aleluja, ale hodiny tikají a ono k němu podle Lisabonské smlouvy stejně dojde na konci října. Britové si navíc schválili brexit v referendu a od té doby si ještě dvakrát zvolili vládu, která ho politicky potvrdila. Britské proevropské síly utrpěly navíc v nedávných evropských volbách celkovou „nevýhru“, či dokonce prohrály, záleží na úhlu pohledu.
Do brexitové lhůty podle Lisabonské smlouvy stále ještě zbývá čas uspořádat v Británii parlamentní volby. Všimněme si ale, že je Labour Party zatím zřejmě nechce, a navíc se tato strana proti brexitu jednoznačně nestaví. Teoreticky je ovšem stále možný tento scénář: rychlé nové volby, nová proevropská vláda, žádost směrem k partnerům v EU o nový odklad, stažení brexitu nebo jednání s partnery o nové smlouvě či schválení smlouvy. To by však museli labouristé souhlasit s novými volbami a chtít se brexitu jednoznačně postavit. A všimněme si, že ani jedno se jim zatím nezajídá. Holt budou raději „zakazovat“, co zakázat nejde.
MACHÁČEK: AfD a fragmentace německého stranického systému |
Další výživný a běžně užívaný titulek je, „Britský parlament nařídil vládě jednat o prodloužení brexitové lhůty“ na konec ledna. To ale nezáleží pouze na britské vládě, jestli se o tom bude jednat. Záleží na celé EU, která už prodloužila lhůtu vícekrát, a nikdy to na britské straně k ničemu rozumnému nebo pochopitelnému nevedlo.
Britský premiér Boris Johnson prohlásil, že se bude novým zákonem řídit a požádá EU o odklad brexitu, jenže podle mého názoru nebude chtít zbytek EU vyhovět premiérovi, který žádá o něco, co sám nechce, když každý ví, že žádá proti své vůli o něco, co sám nechce.
Johnsonův scénář byl jasný: pod skutečně kredibilní hrozbou tvrdého brexitu na konci října přinutit EU k ústupkům ve věci tzv. irské pojistky. Možná by se mu to bývalo povedlo, ale přepočítal se a přecenil svoje síly ve vlastním parlamentu. Každopádně tvrdý brexit byl pouze plán B.
MACHÁČEK: Boris Johnson a odstavení parlamentu |
Dnes Británie stojí už pouze před volbou „tvrdý brexit, nebo Corbyn“. A dokonce není vyloučená ani varianta Corbyn, a tvrdý brexit navrch. Corbyn ještě jasně neřekl, že jeho případné volební vítězství povede k revokaci žádosti o brexit. A EU nebude chtít vypadat jako někdo, kdo přinutil Británii k opakování referenda, které může dopadnout stejně jako to minulé.
Ještě je tu jedna varianta: Johnson a Corbyn se rychle dohodnou na nových volbách v polovině října. Johnson požádá EU o prodloužení, a když vyhraje volby on, všichni budou předem vědět, že tu žádost zase stáhne.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
