Těm prvním šlo jen o zisky, druzí přicházejí, aby pomohli. Družně si tak notují s tezí čínského premiéra Wen Ťia-paa, že „Číně nikdy nemůže být přilepena nálepka neokolonialisty“. S podobnou vstřícností Asijce ostatně vítají i v protiamericky naštětěné Latinské Americe.
Jihokorejská firma Daewoo, která chce využít polovinu afrického Madagaskaru jako obilnici vlastního státu, se v tomto duchu chlubí, jak pomůže infrastruktuře chudé země. Ve skutečnosti vše - od zavlažování až po silnice a přístavy -vznikne proto, aby uspokojilo korejské zájmy.
Jak zřejmě ve slabé chvilce přiznal manažer z Daewoo Hong Jong-wan: „Potraviny mohou být v dnešním světě zbraň.“ A ta musí sloužit výhradně mateřské zemi. Nejen díky Africe, ale i třeba v Indonésii, Brazílii a pokud možno i na ruskému Dálnému východě. A nejde tam „jen“ o obilí, ale i o cenné suroviny.
Až budou Afričané pozorovat odplouvající flotilu s miliony tun kukuřice a třást se netrpělivostí, kdy se na obzoru objeví lodě se západní potravinovou pomocí jako dnes, bude pozdě na přemítání, zda neměli některé ideologické nálepky použít jinak. Nebo jimi alespoň šetřit.
- 22. listopadu 2008 10:20