KAIN: Na hliněných nohou. V Německu se má zrodit třetí největší banka Evropy |
Obavy, že si lidé odhlasují czexit či zrušení Senátu, tak padají. Zadruhé proto, že k vyvolání celostátního hlasování by bylo zapotřebí 450 tisíc podpisů, přičemž samotné referendum by bylo platné jen tehdy, kdyby se pro danou věc vyslovila alespoň čtvrtina všech oprávněných voličů, tedy zhruba dva miliony lidí. To jsou poměrně tvrdé podmínky (ještě tvrdší než u normy, kterou připravovala vláda Bohuslava Sobotky), čímž se komplikuje cesta k hlasování o podružných problémech. Konečně zatřetí, největším kladem tohoto návrhu je skutečnost, že i kdyby prošel v Poslanecké sněmovně, Senát (kde mají většinu odpůrci referenda ODS, lidovci a STAN) jej s jistotou zatrhne.
Obecné referendum je totiž pro demokracii něco jako hrát dokola ruskou ruletu. Po nějaké době to s velkou pravděpodobností skončí nějakým ošklivým zraněním. Ne nadarmo nám historie dává řadu příkladů, kdy byly plebiscity využity k posílení moci extremistů a demontáži demokracie.
KAIN: Hra o českou pověst. Antimonopolní úřad nás ještě může přijít draho |
Základním problémem referenda je skutečnost, že neumožňuje kompromis. Odpověď na mnohdy komplikované politické otázky je redukována na prosté ano nebo ne. Často přitom může rozhodnout jen pár hlasů navíc a druhý názor je naprosto převálcován, čímž se polarizuje a radikalizuje společnost. Jistě, těsné hlasování o podstatných otázkách může proběhnout i v parlamentu, jenže takovému hlasování předchází komplikovaný proces, v jehož průběhu jsou předkládány věcné argumenty. Referendu oproti tomu zpravidla předchází nikoli věcná, ale vysoce emotivní debata, v níž vítězí lepší rétor či větší demagog. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na brexit či poslední přímou volbu prezidenta v Česku.
