A v neposlední řadě pro klid mluvila i žitá zkušenost – se všemi mnohem nebezpečnějšími viry jsme si dokázali poradit a jejich šíření zastavit.
Dnes vypadá všechno jinak. Varianta, že se koronavirus dostane do Česka a nakazí nemalé množství z nás, je zcela reálná.
Vyvozovat z osobního prožitku příliš velké závěry je metodologicky velmi špatné. Na druhou stranu osobní prožitek někdy pomáhá strhnout šupiny předsudků z očí. V půli února jsme odjeli na dlouho plánovaný výlet do severní Lombardie, horská střediska jako Livigno, Isolaccia, Santa Caterina či světoznámé Bormio jsou milovníkům alpských sportů notoricky známé.
V rakouském skiareálu zemřela Italka, není vyloučen koronavirus. U domu stojí česká auta |
Nebylo proč se bát, Evropa v tu chvíli měla jen jednotky nakažených a Itálie, Švýcarsko či Rakousko byly stejně viruprosté jako Česko. Teprve cestou zpět jsme ze švýcarského rozhlasu pochopili, že v námi opouštěné Lombardii se virus objevil – a zabíjel.
Neměli jsme důvod k panice, Lombardie je stejně lidnatá jako celé Česko a nákaza se objevila úplně jinde než na horských vrcholcích. Zároveň při vědomí, kolik tisíc Čechů a Poláků jsme v Lombardii potkali a kolik dalších tam právě směřuje, nám poměrně zatrnulo. Náhle jsem ucítili, jak snadno se člověk může nevědomky dostat do epicentra nákazy a opustit ji coby potenciální přenašeč.
A po návratu domů jsme náhle viděli, že nákaza už řádí i v jiných regionech Itálie, a zčistajasna se objevila ve Švýcarsku, Rakousku i Chorvatsku. Tvrdit, že Česko zůstane čistým ostrovem uprostřed zasaženého světa, vypadá náhle jako naivní blud. Všechny nedávné jistoty jsou zpochybněny. Důvodů k pochybám o dosavadním klidném přístupu je poměrně dost.
  |
Primární a zcela zásadní problém je, že se virus šíří extrémně rychle a že nedokážeme rozpoznat a izolovat jeho nositele. Na rozdíl od smrtelného SARS a ještě smrtelnější eboly je inkubační doba možná až 24 dnů, a my, lidé, tedy roznášíme infekci nic zlého netuše. Díky tomu, kdykoli nějakou oblast uzavřeme, už jsou nakažení lidé dávno pryč a zakládají nová ohniska zcela neznámo kde.
Druhý problém: spojení s Asií funguje primárně letecky, a tak máme relativně velkou šanci skrze kontrolu leteckých přístavů a zdravotního stavu cestovatelů ohlídat šíření nákazy. Ale co si počít ve chvíli, kdy je nákaza v Evropě? Statisíce lidí cestují vlakem, autobusem či autem a nikdo na hranicích v Rozvadově nepozná, zda přijíždíte z „čistého“ Norimberka, nebo nakaženého Bergama.
Třetí důvod k pochybám vychází z postupné proměny názorů expertů: zatímco v lednu a první půli února uklidňovali, dnes mluví o poznání obezřetněji. Dokonce už i Američané o epidemii říkají „Není otázkou zda, ale kdy“. Prostě a jasně: všechno se vyvíjí mnohem hůř, než experti i laici očekávali.
Španělsko eviduje deset případů koronaviru, mezi nově hlášenými jsou i dva lidé z hotelu na Tenerife |
Velmi zdrženliví musíme být i vůči zatím relativně nízké letalitě (kolik procent nakažených zemře). Ano, zatím v hospodářsky rozvinutých zemích umírá jen zlomek nemocných. Ale to se s případě pandemie nutně změní. Pokud by u vás dnes lékaři identifikovali koronavirus, dostane se vám té nejlepší péče na infekčních odděleních nejlepších nemocnic, bude pro vás k dispozici lůžko na jednotce intenzivní péče (JIP), dostanete nejlepší antivirotika (v případě komplikací antibiotika), k dispozici bude umělá plicní ventilace atd., vše samozřejmě pod dohledem nejlepších zdravotníků. Ale v případě epidemie tolik lůžek prostě k dispozici nebude a být nemůže – nikde na světě.
Nejenže bude méně zdravotního personálu (protože i ten samozřejmě bude zasažen nemocí, dokonce primárně zasažen), ale ta nejlepší péče bude pravděpodobně vyhrazena matkám malých dětí, zdravotníkům a všem profesím strategicky nezbytným pro přežití národa a fungování státu.
Propukne-li epidemie, na většinu z nás lůžko v nemocnici nezbude – nemluvě o tom, že i nadále budou musel lékaři operovat záněty slepého střeva, prasklá aneurysmata a léčit těžké bakteriální zápaly plic. Budeme odkázáni sami na sebe, na vlastní imunitu, na paralen, čaj s medem, citrony a péči našich nejbližších.
Ne, autor těchto řádek není ani lékař ani věštec, ani virolog ani epidemiolog. Stejně jako vy vůbec netuší, co se v nejbližších týdnech a měsících stane. Jen na základě dostupných faktů dochází k závěru, že možnost epidemie koronaviru v České republice je zcela reálná. Podle dosavadního průběhu to vypadá přinejmenším na střední pravděpodobnost, že virus brzy bude u nás, a nebude to jen pár izolovaných případů.
Doufejme v nejlepší, připravme se na nejhorší. Procházky na čerstvém vzduchu, sport, dostatek spánku i vitamínů by nám měly pomoci hnusného vira přemoci.
