• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Reuters

KLESLA: Eurovojna. Erasmus je to nejlepší, co EU dala Evropě

Názory
  •   6:00
PRAHA - Bydlel jsem v turecko-arabské čtvrti, abych měl vůbec na nájem. Kupovali jsme jen recyklovaný toaletní papír, návrat domů tak byl opravdu do měkkého. Nejlepší na Anglii jsou německé diskonty, díky nim máte aspoň na dvě jídla denně. Podobné zážitky nevypráví námezdní dělníci, zmámení vidinou práce za kopečky, ale běžně i studenti z výměnného programu Erasmus.

Přežít rok na univerzitě ve zpravidla dražší zemi, se stipendiem, které nemůže – a ani nemá – pokrýt všechny životní náklady, a přitom skládat zkoušky v cizím jazyce není takový med, jak si někdo může myslet. Třeba poslanec Lubomír Volný (SPD), který takové studenty označil za „kampusové povaleče“ užívající si „zlatou klec“.

Ano, mladí lidé si skutečně studentský život užívají, chodí na večírky a nevyhýbají se alkoholu. Úplně stejně na vysokých školách v Česku jako v Evropě. Představa, že syn, dcera, vnuk nebo vnučka jsou doma pod naším dohledem a zodpovědností koloušci a při překročení hranic nemyslí na nic jiného než sex, drogy a alkohol, je čiré pokrytectví. 

Tam „venku“ mají navíc často méně peněz, více práce a tím i méně volného času na tropení hloupostí. Jistě záleží, do jaké jedou země, a obecně platí, že pokud studují v místním jazyce a v režimu jako místní, nejsou ničeho ušetřeni. Stejně tak je rozdíl, na jak dobrou a náročnou školu jedou, což opět platí u nás jako v zahraničí. Jedna věc je ale pro všechny studenty společná: dostanou pár facek od reálného života, což dříve plnila vojna.

Pokud tedy pan učitel Volný tvrdí, že získávají „zkreslenou zkušenost“, je namístě se ptát, odkud má svou osobní zkušenost on. Pokud na Erasmu nebyl, tak prostě lže, aby podněcoval ubohou závist a diskreditoval to nejlepší, s čím EU vůbec přišla. Umožnit za 30 let devíti milionům mladých lidí, z toho desítkám tisíc Čechů, poznat cizí kraj, je přesně ta cesta, kterou se má nenásilně budovat společná Evropa. Když bude babička vzpomínat na Francii, matka na Německo a otec třeba na Anglii, bude dítko snad opravdu Evropan. 

Autor: Jan Klesla
  • Vybrali jsme pro Vás