Je výrazně zjednodušená. Slohové práce byly zrušeny. Ústní zkouška je jen pro dobrovolníky. Zůstala tak pouze poslední část zkoušky – didaktický test. Ten mají studenti od úterka za sebou. Jak dopadli, zatím nevědí. Než se to dozvědí, můžou přemýšlet, v čem a proč chybovali. Je ale i čas pouvažovat, v čem a proč chyboval Cermat, který má maturitní testy na starosti.
Tisíce studentů podepsaly petici, v níž žádají maturitu bez zkoušek. Měl by ji Plaga povolit? |
Jako vždycky obsahoval test i úkoly směřující ke znalostem, jež se dají považovat za docela zbytné: maturanti měli například v textu hledat víceslabičnou předložku nebo určit, jakým větným členem je poslední slovo věty „Potřebuje získat hlasy dosud nerozhodnutých voličů“ (pozor, není to předmět).
  |
V letošním didaktickém testu byly ale také tři otázky, které jsou pochybné, které by měly příslušné kontrolní komise pečlivě zvážit a které by patrně měly být z hodnocení vyřazeny.
První z těchto úloh ověřuje znalost interpunkce, konkrétně správného kladení čárek ve větě. Zkusme si to na jednom testovém příkladu: „Náš taneční kurz v posledních letech navštěvovaly, především páry středního věku.“ Na první pohled by člověk řekl, že je zde jasná chyba. A Cermat tuto větu bezesporu jako chybnou hodnotit bude. Jenomže… Jenomže věta je v testu uvedena bez kontextu. Žáci se ale během celé své školní docházky mají učit používat jazyk s ohledem na nejrůznější komunikační situace. Co když tedy maturant našel situaci, která čárku ve větě umožňuje? Třeba takovouto:
Novinář: Manželské páry tento taneční kurz nenavštěvují? Majitelka taneční školy: Ale ano. Náš taneční kurz v posledních letech navštěvovaly, především páry středního věku. (Čárka zde naznačuje výraznější pauzu, kterou majitelka školy ve své odpovědi udělala.)
Je zřejmé, že takováto úloha nemůže v testu být. Ten je totiž koncipován tak, že – jak se píše v testových pokynech – „je právě jedna odpověď správná“.
Pojmy, jež student znát nemusí
V dalším diskutabilním úkolu má student hledat v textu vnější a vnitřní charakteristiku. Co to je? V tom právě může být problém. Přitom autorům testu jde vlastně o úplně jednoduchou věc: posoudit, jestli je v textu obsažen popis vzhledu (tj. charakteristika vnější) a popis nitra (charakteristika vnitřní). Nepřípustné ale je, že Cermat zde operuje s termíny, jejichž znalost nesmí být od žáků v testu vyžadována. Proč? Protože tuto znalost nenařizuje žádný relevantní pedagogický dokument. Na některých školách se s nimi pracuje, na jiných se pro označení téže skutečnosti používají jiné – text o tom, jak někdo vypadá, je popis a o tom, jaký je, se nazývá charakteristika. I zde je zřejmé, že ani tato úloha do maturitního testu nepatří. Pro její řešení, paradoxně řečeno, musí totiž student znát pojmy, jež znát nemusí.
Posledním problémem je typ úloh, o kterých v LN psal v souvislosti s testy přijímacích zkoušek Oldřich Botlík. Jde o takzvané korektorské úlohy.
V maturitním testu byl dán poměrně dlouhý text (zhruba 180 slov), v němž jsou čtyři pravopisné chyby. Maturant je má odhalit. Opravovat cizí text není úplně jednoduché a není to ani něčím, co má maturant umět. Všechny úlohy didaktického testu, i ty na pravopis, musí vycházet ze závazných rámcových vzdělávacích programů. Třeba ty gymnaziální však korektorské dovednosti nevyžadují. Úlohy předpokládající tyto schopnosti a dovednosti se tedy v maturitních testech nemohou uplatňovat. Úloha ověřuje znalost pravidel pravopisu nepřípustnou formou. Korektorské úlohy představují letitý problém maturitních testů. Jejich využívání lze považovat za zlý úmysl Cermatu. Ten očividně chce, aby určitá část maturantů chyby nenašla. Chce, aby bylo dosaženo vytčeného procenta neúspěšných.
Dá se předpokládat, že teď nebo v příštích letech se Cermat a příslušné kontrolní komise budou nad maturitními úlohami zamýšlet zodpovědněji? Bohužel spíš ne. Nabízí se ale i možnost zrušení jednotných maturitních testů z důvodu nepotřebnosti. Možná právě touhle cestou by se české školství mělo vydat.
