Je důležité si všimnout toho, že odveta měla formu odvety konvenční. Zaútočila regulérní íránská armáda z íránského území, nikoli nějaké íránské či proíránské milice v Iráku. Má to svoji logiku. Zabití Sulejmáního přineslo novou situaci, íránské a proíránské jednotky mimo území Íránu už nejsou v bezpečí, USA se k nim vztahují jako k teroristům – a podle toho s nimi možná budou zacházet.
USA se připravovaly také na možnost teroristického útoku na svém území. Frekventovaná letiště v New Yorku například chrání americká Národní garda.
Terorismus nelze vyloučit ani nadále, spíše je ale pravděpodobné, že co se týče reakce nařízené íránskou vládou, tak to, co v noci proběhlo, byla opravdu TA odveta.
Na jedné základně se američtí vojáci stačili včas ukrýt do bezpečí, na druhé podle všeho zrovna nebyli vůbec. Vypadá to, že Amerika nemá žádné oběti na životech.
Američanům dobře fungoval varovný systém, ale je docela pravděpodobné, že velké oběti na amerických životech si nepřál ani Írán.
Íránská diplomacie – rozlišujme mezi výroky kleriků na pohřbech a diplomacií – je překvapivě v souladu s reáliemi, a odvolává se dokonce na mezinárodní právo. Íránská diplomacie říká, ano, toto byla ta odveta, považujeme ji za uzavřenou a nemáme zájem na další eskalaci. Podle mého soudu další útok organizovaný z Teheránu v tuto chvíli nehrozí.
Uvidíme, jak situaci vyhodnotí americký prezident a jeho generálové. Eskalace ani otevřená válka s Íránem není v americkém zájmu – a není ani v Trumpově zájmu před volbami. Írán sice nemůže otevřený konflikt s USA vyhrát, ale takový konflikt by zcela určitě vyvolal globální ekonomickou krizi. I kdyby se nekonala otevřená válka, ale jen nějaké další „oko za oko“, může Írán například zablokovat Hormuzský průliv, a cena ropy by prudce vystřelila vzhůru. Pro Američany kromě toho není otevřená válka s Íránem ani další eskalace typu oko za oko výhodná z krátkodobého vojenského pohledu – minimálně do doby, než se vyjasní, co bude s americkými jednotkami v Iráku.
Trhy reagovaly nejprve panikou a ceny ropy začaly prudce stoupat, bylo to ale především v důsledku souběhu odvety s leteckou katastrofou, která – jak se později ukázalo – nemá s íránskou odvetou vůči USA nic společného. Cena ropy se v průběhu dopoledne stabilizovala, ale uvidíme, jestli příští týden USA podepíšou očekávanou první část veledůležité obchodní dohody s Čínou, nebo bude tento podpis díky mezinárodnímu napětí odložen.
…
A tady je článek, o kterém jsem zde chtěl referovat původně, před íránským odvetným útokem.
Podle článku Leonida Beršidského pro Bloomberg potřebuje ruský prezident Vladimir Putin po útoku na Sulejmáního plán B. Dosti se totiž zkomplikovaly ruské plány v oblasti. Sulejmánímu se prý připisovalo, že to byl ve skutečnosti on, kdo přesvědčil ruského prezidenta Putina, aby v roce 2015 vojensky vstoupil do Sýrie, i když to Kreml pochopitelně oficiálně popírá. Ať už tomu bylo jakkoli, zabití íránského generála má potenciál změnit ruské plány pro celou oblast.
Ruské ministerstvo obrany v souvislosti se zabitím Sulejmáního vydalo prohlášení, v němž generála chválí za to, že organizoval ozbrojenou resistenci vůči ISIS předtím, než s ní přišli Američané.
Pravdou ale je, že kdyby neexistovala Íránem organizovaná osa od Hizballáhu v Libanonu a různé íránské a proíránské skupiny v Sýrii a Iráku, nemohlo by Rusko do Sýrie vstoupit. Tyto síly totiž poskytly pozemní síly, které Rusko nemělo, respektive nemohlo či nechtělo poskytnout. Kdyby Asad neměl na své straně Íránce, nemohl by Putin do konfliktu vůbec vstoupit.
Leckdo se domnívá, že je v ruském zájmu omezit íránský vliv v Sýrii, podle Beršidského ale Rusko nechtělo a nechce být hlavním hráčem v Sýrii, pouze potřebuje podpořit ruský zájem a vliv před tím americkým. K tomu potřebuje zachovat status quo – tedy u moci Asada i nepohnutou íránskou osu.
Rusko a Putin se vyhýbají tomu, aby nazývali Írán ruským spojencem. Pouze jim vyhovuje regionální aranžmá, které nechtějí nahradit nějakým více proamerickým. To je důležitý rozdíl. Aliance je definována společnými závazky. Pokud jde o íránský režim, Putin nikdy žádnou ochranu nepřislíbil. Raději se prezentuje jako regionální vyjednavač, kooperuje s íránským arcinepřítelem Izraelem i s Tureckem, jehož zájmy se s Íránem často srážejí. Ruský ministr zahraničí Lavrov sice kondoloval svému íránskému protějšku, Putin se svěřil s obavami francouzskému prezidentu Macronovi, ale žádnou íránskou odvetu podporovat nebude a nemůže.
Rusko se samozřejmě snaží a bude snažit na diplomatické frontě zabránit eskalaci konfliktu. Opravdovou válku Íránu s USA nemůže Írán vyhrát a takový konflikt není v ruském zájmu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
