130 let

Ministr kultury Daniel Herman zahájil řízení, ve kterém se bude znovu zkoumat možná památková ochrana souboru budov Transgas | foto: František Vlček, MAFRA

MACHALICKÁ: A příště zdemolujeme Kotvu? Bouráme kvalitní stavby a stavíme průměr

Názory
  •   5:00
Praha - Už to bohužel vypadá tak, že objekt Transgasu na rohu Vinohradské třídy půjde k zemi. Stavební úřad městské části Praha 2 jeho demolici povolil a na místě souboru z let 1972–78 má dle investora HB Reavis vyrůst administrativní centrum podle návrhu architektonického studia Jakub Cigler Architekti.

Pražský Transgas půjde definitivně k zemi. Proti demolici se nikdo neodovolal

A tak zřejmě jediné, co by mohlo zbourání ještě zvrátit, je odvolání, lhůta pro jeho podání skončila 29. 1. a Městský úřad Prahy 2 se k tomu, zda se někdo odvolal, do začátku příštího týdne nebude vyjadřovat. V každém případě je povolení demolice špatné rozhodnutí a tristní zpráva o památkové péči, která je jako vždy ve svých rozhodnutích nedůsledná, v některých případech je zbytečně rigidní, v jiných zase překvapivě benevolentní.

Zmatení pojmů

Objekt tzv. Transgasu je kvalitní brutalistní architektura a je nesmyslné dávat jí nálepku, že je komunistická, jen proto, že vznikla v době vlády jedné strany. Je to totální zmatení pojmů. Autor, architekt Václav Aulický, je právem rozhořčený a poukazuje na to, že normalizační svaz architektů stavbu hodnotil jako typ nesocialistické architektury, a přesto mohla vzniknout. Dnes paradoxně půjde k zemi. Ve své době odvážná stavba měla evropskou úroveň a navazovala na podobný styl například ve Francii. To, že dnes vítězí pekuniární zájmy developerů, je skutečně velmi rozčilující a vyvolává to pocit bezmoci, tím spíš, že se v zájmu peněz manipuluje veřejným míněním a budova je klasifikovaná jako socialistická ohavnost.

Takhle byla veřejnost masírována v případě dejvického hotelu Praha, o jehož marnou záchranu se obdobně jako nyní u Transgasu pokoušeli architekti a teoretici. Hotel v roce 1971 projektovala čtveřice předních architektů a interiér stavby i její vybavení teoretici považovali za ucelený soubor dobového designu, na jeho výzdobě se podílel například sklář Stanislav Libenský. Majitel PPF nakonec dosáhl svého a hotel se před pěti lety zboural. I tehdy se poukazovalo na to, co vznikne na jeho místě, zatím kromě parku nevzniklo nic. Hloupé a posměšné kritice čelí i další dílo architekta Aulického, skvělá architektura Žižkovské věže, která se stavěla v letech 1985–92.

Revitalizace Transgasu, jejíž plán existuje, by nejspíš byla finančně náročnější, než bude stavba nového komplexu. Ale to si opravdu necháme zbourat stavby, které mají hodnotu, a nahradíme je uniformní architekturou, jaká se dnes setrvale staví a pro niž se již ujal termín „skleněné peklo“? Vizualizace toho, co má na místě Transgasu vzniknout, není příliš povzbudivá, jen další nudná skleněná kostka. Již řadu let v Praze žádné skvělé stavby nevznikají, velkou část z nich projektuje právě Cigler a spol., až to vypadá, že studio má Prahu propachtovanou. Kvalitní architektura posledních let, jako je třeba Národní technická knihovna v Dejvicích, se dá spočítat na prstech jedné ruky.

Soubor budov Transgas na pražských Vinohradech
Soubor budov Transgas na pražských Vinohradech

Budovy Transgas v centru Prahy mohou jít k zemi, stavební úřad povolil demolici

V případě Transgasu selhávají památkáři i ministerstvo kultury, ale není pravda, že za věc má zodpovědnost současný ministr Antonín Staněk. Klub za starou Prahu ve snaze objekt zachránit požádal v únoru 2017 ministerstvo kultury, aby úřad stavbu prohlásil za památku. Pražské pracoviště Národního památkového ústavu tento akt ale nedoporučilo, neboť prý „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Ministr kultury Daniel Herman sice nařídil toto rozhodnutí prověřit, ale za pár měsíců řízení v listopadu téhož roku ukončil.

Mezi argumenty proti poskytnutí památkové ochrany budovám bylo mimo jiné, že jsou nevhodně začleněny do okolí, „detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko“, že se v areálu „neudála žádná významná kulturněhistorická událost“. To je moc hezké hledisko, za minulého režimu často unikly likvidaci budovy, do nichž vkročil významný soudruh nebo se v nich tisklo Rudé právo. Takže zřejmě kdyby v Transgasu řečnil Václav Klaus, je po starostech. A že je Transgas mimo lidské měřítko – a co takové Quadrio, které trčí v zástavbě Nového Města jak pěst na oko a stylově se bije sokolními domy.

Bestie triumfuje

Resumé? Bouráme dobrou architekturu, která je už dávno dokladem vývoje stylu, a nic pořádného nestavíme. K zemi šel liberecký obchodní dům Ještěd, který projektovali Miroslav Masák a Karel Hubáček. Na jeho místě je obludné a naddimenzované obchodní centrum. Částečné demolici neunikla ani výtečná technicistní stavba telefonní ústředny v Praze 6. Obchodní dům Máj se zachránil jen o fous.

A co půjde příště – dům ČKD manželů Šrámkových na Můstku, Kotva a karlovarský Thermal Machoninových? I tyto stavby vznikly za bolševika, tak to už je přece důvod. Opět bestie triumfuje jako při asanaci Nového a Starého Města pražského? Možná to obecenstvu tak nepřijde, protože bourat renesanci a baroko ve 20.století, to je tak okatá zhůvěřilost, že se o tom moc polemizovat nedá. U moderních staveb je to mnohem složitější, stačí málo a cesta je volná.

Autor: Jana Machalická