A podobá se pánovi z anekdoty, posedlému sexem, který u lékaře vidí v obyčejném nakresleném čtverečku, trojúhelníčku a kolečku samé sprosťárny. Naivně jsem si myslel, že mě na jiné myšlenky přivede literatura a jal se zdolávat horu hromadících se nepřečtených knih.
Já bloud! Hned v první kapitole výborného románu mladé britské autorky Sarah Hallové Elektrický Michelangelo je pěkná scéna jak z Knoflíkové války, v níž se pět kluků na betonové zídce plaveckého bazénu zabývá jednou ze svých oblíbených činností, soutěží v tom, kdo dočurá nejdál na pláž. Jak přitom nepomyslet na české volby?
Nepomůže ani návrat ke starému dobrému Tajuplnému ostrovu. „Stoupáme?“ „Ne! Naopak! Klesáme!“ „Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!“ Cožpak Jules Verne vedle předvídání různých vynálezů tušil, jak budou vypadat v průzkumech procenta zelených nebo lidovců? O nejdůležitější pomůcce voliče, totiž jasné paměti, pojednávají také jiná dvě rozdílná díla, která jsem rovněž nedávno zhltnul. Moře Ira Johna Banvilleho, jež dostalo loni Bookerovu cenu a hbitě je vydal BB/art v překladu Richarda Podaného, je skvěle napsanou zpovědí stárnoucího kunsthistorika, který se vrací do vesnice u moře, kde trávil chlapecké prázdniny, aby se po smrti manželky pokusil uniknout traumatům, podniknout výlet do vlastní minulosti a najít ztracenou identitu. Vlastně o tomtéž mluví Tajemný plamen královny Loany Umberta Eka, už loni předložený Argem v převodu Alice Flemrové, v němž si spisovatel pohrává s otřepaným motivem antikváře, který po nehodě ztratí paměť a z bezvědomí se probírá rozvzpomínáním na předešlý život prostřednictvím starých novin, písní, komiksů a dobrodružných románů.
Nad všechny zážitky z próz s tématem odkrývané minulosti je ovšem třináctý Sešit Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, v němž Martin Pulec detailně zachytil organizaci a činnost ozbrojených pohraničních složek v letech 1945 - 1989, což je vlastně pandán televizních Příběhů železné opony. Výmluvně hovoří strohé seznamy osob, zabitých na státních hranicích s Rakouskem a Německem při útěku za svobodou. Ze dvou set osmdesáti jich polovinu zastřelili, skoro stovku usmrtil elektrický proud, jedenáct lidí utonulo, pět pilotů bylo sestřeleno, jednoho člověka roztrhali služební psi. Chrabří pohraničníci vraždili samopaly i dvanáctileté děti. Ještě 16. května 1989 zahynul v havarovaném automobilu osmiletý hoch z NDR, když se jeho matka s bratry pokusila prorazit hraniční závoru ve Strážném, a v září 1989 se utopili dva východní Němci při pokusu přeplavat Dunaj v Komárně. Beztrestní důchodci, kteří pořádají každoročně v Poběžovicích srazy bývalých velitelů PS, mají nač vzpomínat. Kohopak asi budou volit?
- 18. května 2006 9:27
