To vše pochopitelně není důsledek protiruských západních sankcí. Je to důsledek vývoje cen ropy a plynu. Ale jeden společný jmenovatel bychom tu možná našli. Letošní prosinec názorně ukazuje, jak těžké je být prognostikem.
Už od jara zaznívají temné prognostické hlasy – od premiéra Bohuslava Sobotky, prezidenta Miloše Zemana i exprezidenta Václava Klause – oznamující, že sankce jsou kontraproduktivní a s Ruskem nehnou. Že poškodí spíše samotný Západ. Což o to, západní sankce s Ruskem možná opravdu moc nehnuly (je obtížné podíl přesně analyzovat), zato ruskou sílu podrazil vývoj cen na trhu energetických surovin.
Před rokem 1989 se říkávalo, že největším nepřítelem socialismu je jaro, léto, podzim, zima a imperialismus. To proto, že každá roční doba přinášela nějaký zádrhel (mráz, povodně, sucho...) a imperialismus tomu všemu dává ideový rámec. Uvidíme, co se teď bude říkat v Moskvě. Je největším nepřítelem Ruska jaro, léto, podzim, zima a Západ?
Kdepak. Doby, kdy Západ, „vrazi z Wall Streetu“ či později třeba kartel ropných zemí OPEC mohli diktovat ceny surovin, jsou dávno pryč, neboť energetické zdroje se v posledních letech účinně diverzifikují. Problém Ruska je problém země, která se ekonomicky, politicky i společensky stále opírá o vývoz fosilních uhlovodíků. Jejím nepřítelem není ani Washington, ani Brusel, ani OPEC, ale prostý zákon nabídky a poptávky – chcete-li situace na trhu. A na něm je nyní ropy a plynu po čertech dost.
Ano, výkyvy na trhu s fosilními uhlovodíky je těžké prognózovat. Ale to nemění nic na faktu, že pravdu neměli ti, kteří tvrdili, že s Ruskem nic nepohne. Prosinec ukazuje, že měli raději mlčet.
