Slovní přestřelky mezi Zemanem a Sobotkou: kalašnikov je jen poslední šrapnel |
Kdyby neodhalil, jak s člověkem může zacvičit podvědomí, mohla by se celá ta patálie kolem posledního výroku prezidenta hodit pěkně na něj. Takhle to ale vypadá, že prezident trefil, co možná ani netušil. A ty potrefené husy se ozvaly.
Stalo se, že prezident Miloš Zeman odpověděl na otázku, jakým způsobem mohou lidé dosáhnout odstoupení premiéra, takto: „Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta - a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. ... A pak existuje nedemokratická cesta - a ta se jmenuje kalašnikov.“
Už dávno ve středověku učil mudrc jménem Raši, že jakákoliv interpretace nesmí začínat jinak, než prostým čtením textu. Dává-li smysl, lze interpretaci prohlubovat, ale rozhodně je chybou (jakkoliv je to lákavé!) hned hledat nějaký skrytý, zasutý, hypotetický, utajený význam.
Do této léčky však spadl sám premiér Bohuslav Sobotka, když takto zareagoval: „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele.“
Je Sobotka tak soběstředný, že když se někde objeví jeho jméno, vztahuje si na sebe bez ladu a skladu všechno, co se v tom odstavci též objevilo?
Nebo Sobotka neporozuměl smyslu věty? Že se prezident solidárně postavil vedle něj, do řady se všemi ostatními politiky, srozuměn, že s ním má být jednáno stejně, jako se Sobotkou. Není asi nijak přehnaným intelektuálním požadavkem z toho vyvodit, že při lásce k sobě samému Zeman ani Sobotkovi nepřeje nic špatného. Nadto jsme se ani nedočkali Sobotkova zděšení, že prezident vyzval k zastřelení sebe samého. Z toho vyplývá, že Sobotkovo pochopení výroku bylo deformované. Což je u premiéra dost problematické.
Na rozdíl od nedoslýchavého, nedůvtipného či předpojatého, leč kultivovaného a vůči neexistujícímu nebezpečí příkladně statečného Sobotky jiní politici blaženě vzpláli rozhořčením, hněvem, ale hlavně samozápaly, a předháněli se v „naprosto zásadních“ reakcích. Otázkou jenom je, zda jim novináři v otázce Zemanův výrok desinterpretovali, nebo naznačili očekávanou reakci, nebo zda politici reagovali spontánně. Česky řečeno, jestli z nich novináři dělali blbce, nebo jestli ani nemuseli.
Málo politiků zachovalo chladnou hlavu. Zjistili, že Zeman nemluvil o Sobotkovi, ani k ničemu nikoho nevyzýval. Pochopili, že to nebyl bonmot, bylo to politologické konstatování. Jenomže chladnou chlavu mohli udržet jen někteří. V jiných zarezonovalo něco, co je úplně rozhodilo!
Zemanův výrok s kalašnikovem? Je to hloupé a děsí moji rodinu, řekl Sobotka |
Zeman totiž na jasném příkladu ilustroval rozdíl mezi konáním demokratickým a nedemokratickým. A zastřelit politika nazval konáním nedemokratickým. A v mnohých politicích se cosi ozvalo (což je možná ještě dobré znamení, že v nich ještě něco lidského je). Uvědomili si jak v zrcadle, co vlastně konají, když podporují různé bourání různých států, včetně střílení politiků, ať už kalašnikovy nebo em-šestnáctkami. To vše samozřejmě ve jménu rozšiřování demokracie, jak jinak.
A teď se to hezky obrátilo proti nim. Přesně podle slov ještě staršího mudrce, jakéhosi Hillela, který varoval před tím, dělat druhým to, co by se nám samým eklovalo.
A to se samozřejmě Zemanovi nesmí odpustit, když spustil takové svědomítřesení! Ohrozil tak samotný princip, kterým se překrývá vše, od malých sviňárniček až po válečné zločiny.
