Zatím naposledy o víkendu tak učinil právě Castro, aby Kubánce přesvědčil o tom, že žije.
S používáním této metody začali po nástupu televizní éry právě únosci, mimo jiné z německé RAF či italských Rudých brigád. Srovnávat tyto levicové teroristy, fanatiky z Al Kajdy a kubánského revolucionáře nelze. Jde ale porovnávat okolnosti, za nichž k této metodě sáhli. Vždy se tak stalo v prostředí nenormálnosti a nedůvěry, kdy potřebovali své obecenstvo přesvědčit. Buď o tom, že žijí jejich oběti, nebo že jsou naživu oni sami.
U politika je použití této metody zvláštní. Pokud je schopen vykonávat svoji funkci, tak k lidem nepromlouvá jen z televizní obrazovky. A pokud ne, tak odejde do ústraní. Castro sice úspěšně rozptyluje spekulace, že jej již balzamují, zároveň ale svojí absencí přiznává, že se děje něco nenormálního. A Kubánci si už pomalu zvykají.
- 24. září 2007 10:08
