Pokoušeli se totiž dost dlouho kriminalizovat ty, kteří vakcinaci odmítali, a když to nevyšlo, alespoň je finančně postihovat. Jenže tohle nebyla cesta ani před covidem a není ani nyní. Jak potvrdí většina sociologů a psychologů, vyhrožování a donucování není optimálním cestou, jak povzbudit zájem o očkování.
Tři strachy Čechů z vakcín: šťavnatým soustem pro konspirátory je rychlý vývoj. A taky prý hrozí nanoroboti |
Boj s fake news, případně zakazování a cenzurování na sociálních sítích je velmi ošidné, nejlepším příkladem budiž debata o původu covidu. Nejprve byla teorie o laboratorním původu nemoci označena za dezinformaci a její šiřitelé byli označováni za škůdce, případně placené propagandisty, avšak aktuálně je tahle možnost považována za relevantní. A kde je reputace zuřivých bojovníků s fake news?
Problém je širší, za prvé v přecenění role sociálních sítí a za druhé v konceptu práv, který se šířil v minulých desetiletích. Individuální práva zdaleka přebíjejí povinnosti vůči celku, komunitě, neřkuli národu, vždyť i tento pojem je pro mnohé takřka nadávkou.
‚Dvě dávky vakcíny by měly stačit.‘ Prymula popisuje nástroje, jak bojovat s nakažlivou mutací delta |
Mám právo na všechno a nemusím nic, to je současná „pokroková“ doktrína, kterou podporují i tuzemské soudy včetně ústavního. Tato skutečnost je sama o sobě pozoruhodná v době, kdy zpravidla titíž lidé zastávají doktrínu boje proti klimatické změně, která v důsledku musí znamenat omezení práv jednotlivců ve jménu přežití „zbytku světa“.
Odpůrci očkování jsou na tom stejně jako popírači boje proti klimatu. Jejich názor je legitimní a v demokracii nesmí být násilím potlačován. Co se týče očkování, čekáme patrně na něco mnohem silnějšího, než je covid. Jen pořádný otřes totiž pomůže drtivé většině obyvatel pochopit, že rozmary jednotlivců nestojí nad zájmem celku. Martin Zvěřina
