130 let
Divadlo Na zábradlí

Divadlo Na zábradlí | foto: archiv MAFRA

Divadlo Na zábradlí čeří české divadelní vody již 55 let

Kultura
  •   7:00
PRAHA - Počátkem 60. let bylo průkopníkem absurdního dramatu v Čechách, za normalizace poskytlo azyl zakázaným filmových režisérům a v 90. letech čeřilo české divadelní vody kontroverzními inscenacemi režiséra Petra Lébla. Pražské Divadlo Na zábradlí zahájilo činnost přesně před 55 lety, 9. prosince 1958, a to premiérou Kdyby tisíc klarinetů.

Divadlo "odkojilo" dlouhou řadu osobností a po celou dobu existence zůstalo věrné svému původnímu konceptu - být otevřené svobodné divadelní hře živě komunikující s dobou i diváky. U zrodu Divadla Na zábradlí, jež dostalo jméno podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží, stáli čtyři divadelníci - Helena Philippová, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Ivan Vyskočil.

V březnu 1959 se k divadlu připojil Ladislav Fialka a činohra a pantomima vedle sebe existovaly až Fialkovy smrti v roce 1991.

Na zábradlí jsem byl nejšťastnější, řekl o divadlu Václav Havel

"Dobu Na zábradlí vnímám jako asi nejšťastnější období svého života... Vydobyli jsme si určitý svobodný prostor," vzpomněl kdysi již zesnulý exprezident Václav Havel, který v divadle vystřídal řadu funkcí (od kulisáka a osvětlovače až po dramaturga) a který pro toto malé divadlo napsal své první hry Zahradní slavnost, Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění. V první polovině 60. let, kdy byl šéfem činohry režisér Jan Grossman, sklízelo divadlo úspěchy i v zahraničí, zejména s legendárním Králem Ubu a Kafkovým Procesem.

Josef Topol, Jan Tříska, Václav Havel (zleva) po premiéře Havlovy hry v Divadle na Zábradlí.

Zlatá éra 60. let skončila rokem 1968, kdy byl z divadle nucen odejít Grossman i Havel. Vystřídali je mimo jiné režiséři Jiří Menzel či Jiří Krejčík a od roku 1976 k nim přibyl Evald Schorm, jehož shakespearovské inscenace Macbeth, Hamlet a Dostojevského Bratři Karamazovi se řadí ke klenotům české divadelní scény.

Svébytné pojetí klasických her

Členy činohry byla v té době řada později populárních herců, například Jiří Krampol, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Karel Heřmánek či Jana Preissová. Po roce 1989, kdy se vrátil Jan Grossman, řada herců odešla a někteří založili pod vedením Heřmánka v roce 1992 Divadlo Bez zábradlí.

Další slavná éra divadla je spojena s uměleckým šéfem Petrem Léblem, jehož svébytné pojetí klasických her vyneslo divadlu nejen opět četné diváky, ale i několik prestižních Cen Alfréda Radoka. V letech 1994 a 1997 byly například oceněny jako nejlepší inscenace Čechovův Racek a Ivanov i Divadlo Na zábradlí jako Divadlo roku.

Z inscenace Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho.

Úspěšná éra však skončila tragicky 12. prosince 1999, kdy se Lébl v divadle oběsil. K dalším výrazným osobnostem od 90. let patřil zejména herec a překladatel Leoš Suchařípa, který okouzloval diváky nejen v dílech jeho oblíbených ruských dramatiků a jehož osobitá dikce zní i po jeho smrti (v roce 2005) v divadle před každým představením (nabádá diváky k vypnutí mobilních telefonů).

V současnosti diváky okouzlují svým hereckým uměním například Petr Čtvrtníček, Zdena Hadrbolcová nebo Leoš Noha. Uměleckou šéfkou divadla je od letošního září Dora Viceníková, ředitelem je rovněž od září Petr Štědroň.

Autoři: Lidovky.cz, ČTK