„Divák vstoupí do prostoru, který se podobá instalaci v galerii. V inscenaci se prolínají autentické příběhy dvanácti žen, mezi nimiž je například Iva, která pracuje v rámařství, studentka sochařství Lucie, Eliška, která denně peče čerstvé croissanty ve francouzské pekárně,“ přibližuje zaměření projektu režisérka Jana Svobodová.
  |
Divák nemá pochopitelně možnost slyšet vše, ale je jen na něm, co si vybere. Sám tak utváří příběh inscenace a rozhodují, jak na sebe jednotlivé střípky navážou.
Inscenace původně vůbec neměla být čistě ženskou záležitostí. Muži ale neprošli výběrem. „Na naši otevřenou výzvu, kde stálo, že pro nový projekt hledáme účastníky se zájmem o dokumentární divadlo, s vůlí sdílet své osobní příběhy se přihlásilo 90 účastníků, z toho 30 jsme pozvali na rozhovor a následující dílny. To, že bude 12 žen v projektu nebyl původní záměr. Muži odpadli, ženy zůstaly. Tak se to prostě stalo,“ vysvětluje asistentka režie Romana Sekáčová.
