Barbara říká, že je introvert a nikam se nedrala, a přitom zažila velký úspěch s rolí v italském filmu a měla nakročeno k mezinárodní kariéře, ale dala přednost rodině. A historie jejích předků, to je přímo živé svědectví o století dvou totalitních režimů.
Lidovky.cz: Rolí Mary jste se vrátila do většího repertoárového divadla, jak k tomu došlo?
Celé to začalo loni v březnu, kdy jsem ležela s hnusnou chřipkou a zazvonil mi telefon s neznámým číslem a byl to režisér Ivan Buraj a nabídl mi tuhle roli. Malou zelenou knížku z edice Světové četby jsem přečetla jedním dechem i přes její délku – je to prostě Cesta dlouhým dnem do noci – a bylo mi jasný, že Mary bude jedna z mých nejtěžších, ale taky nejhezčích rolí.
Lidovky.cz: Vy jste Ivana Buraje předtím znala?
Neznala. Když jsme se pak sešli, bylo to, jako když do sebe zapadnou dílky puzzle. Nemohla jsem se dočkat, až začneme zkoušet. Začala jsem se pídit po tom, co znamená být závislý. Setkala jsem se s anesteziologem, který mi vysvětlil, jak návykové látky fungují, a pak jsme se s Ivanem a dramaturgyní Terezou Marečkovou sešli s adiktologem.
Ten nám vysvětlil spoustu věcí. Říkal nám, že drogy mění osobnost. Vy si třeba myslíte, že jste nějak charakterově založená, a víte o sobě, že byste některé věci neudělala, ale droga tak znetvoří psychiku, že se člověk může stát úplně někým jiným.
Lidovky.cz: Měla jste svoje zkušenosti?
