130 let
Band of Heysek

Band of Heysek | foto: Jan Tajzich

Recenze

Bažinaté písničkářství Brita a Brňanů. Mumbo Jumbo Gumbo je album trochu bláznivé, ale i magické

Kultura
  •   13:00
Album Mumbo Jumbo Gumbo nepřekvapí jen zvukomalebným názvem, ale i několika dalšími věcmi. Leckoho, kdo toto souručenství ještě nezaznamenal, už jen spojením interpretů. Je totiž plodem spolupráce v Praze usídleného britského rockového písničkáře Phila Shoenfelta a brněnské garážově-bluesrockové kapely Band of Heysek.

Začátek spojení, na které by povrchní posluchač možná vůbec nesázel, sahá až do roku 2020, kdy víceméně náhodně Band of Heysek doprovodil Phila Shoenfelta na koncertě v Brně.

Oběma stranám se společné hraní zalíbilo a tu a tam si jej zopakovali, aniž by jedna ze stran rezignovala na svoji vlastní dráhu, tedy Shoenfelt na hraní se svou pražskou kapelou Southern Cross a komornějších projektech a „Heysci“ na bluesovou linii své tvorby, která je před pár lety zavedla až do Ameriky a k natáčení i koncertování s tamními muzikanty RL Boycem a Kennym Brownem.

Rozhodně je zajímavé, jak zpěvák i kapela dokázali najít ve svém výrazu to, co osloví toho druhého. Přestože Shoenfelt těží především z postpunku, v jehož prostředí v Anglii, ale i během působení ve Spojených státech vycházel, odedávna byl v jeho písních zřetelný bluesový nerv, který jej bezesporu spojoval s těmi nejtemnějšími z bluesmanů jak od Mississippi, tak z Chicaga.

A Band of Heysek se zase zhlédli jako v hlavním vlivu ve scéně takzvaného hill country blues, stále autentické a živé elektrifikované a výrazově velmi tvrdé a psychedelické hudby, již tolik obdivuje řada světových hvězd alternativního rocku, jako je Jon Spencer, Dan Auerbach nebo Jack White. A přesně v tom, v čemsi nepopsatelném, ale jasně citelném, může vést jedna ze spojnic mezi Philem Shoenfeltem a Band of Heysek.

Bizarní výrazivo

Ačkoli zprvu spolupráce fungovala tak, že kapela doprovázela zpěváka v jeho starších písních, jež má v repertoáru se svými dalšími projekty, při myšlence na vznik desky musel celkem logicky vzniknout nový materiál. Práci na něm Shoenfelt hezky a vtipně popisuje na obalu alba, zejména tedy až „surrealistickou“ hru s leaderem Band of Heysek Janem Švihálkem, s nímž si posílali jednotlivé textové nápady, obrazy a fráze a korespondenční cestou hledali bizarní výrazivo pro obsahy písní.

Brněnské Květy se v novém klipu Berlioz poprvé představují v nové sestavě

Práce s texty pokračovala tak, že část písní všichni zúčastnění (kromě obou zmíněných ještě basista Mojmír Sabolovič a bubeník Lukáš Kytnar) kolektivně „vyjamovali“, jinak si ale Shoenfelt se Švihálkem texty rozebrali a zhudebnili – a posléze ve všeobecné shodě vybrali nejlepší verzi.

Tu také zpravidla její autor nazpíval. Proto také došlo k možná poněkud zvláštní situaci, kdy na albu, jež je nadepsané „Phil Shoenfelt & Band of Heysek“, což jaksi budí představu, že všechny písně bude zpívat prvně jmenovaný, patří hlavní vokální part ve třech písních Janu Švihálkovi a jedna je jeho duetem se Shoenfeltem.

To ale přináší jen pozitivum. Byť je Phil Shoenfelt zpěvák s velmi charakteristickým, charismatickým až mysteriózním hlasem a výrazem, Švihálek se mu může směle postavit na roveň. Ostatně posluchače, který má Švihálkův způsob zpěvu v uchu, ať už z „Heysků“, nebo z tradičnějšího bluesového Hoochie Coochie Bandu, rozhodně jeho vokální linky zaujmou a určitě překvapí, protože tak klenuté melodie, navíc dobře zvládnuté, jako je třeba Childhood Dreams, jsme od něj ještě neslyšeli.

Spojení britského rockera a brněnských bluesmanů ostatně přineslo spoustu úplně nových poloh, které značně rozšiřují naše povědomí o jejich záběru. Zatímco Band of Heysek se zde posouvá až kamsi do šedesátkových psychedelických vod (One Way Street, Mystery Shoes, Childhood Dreams), Shoenfelt se zase v jiných skladbách (Alligator Shoes, Let it Burn) přibližuje víc k rock’n’rollové a bluesové prapodstatě.

Samozřejmě tu najdeme i typické „shoenfeltovky“, jako je Tiny Coffee Shop, Rainy Day Window nebo How Do You Sleep At Night, ve kterých Band of Heysek výborně plní funkci doprovodného bandu.

Tornádo Lue v mnohém jiná i v lecčem stejná. Letité čekání na nové album se vyplatilo

Bláznivý název alba Mumbo Jumbo Gumbo je složenina kreolských výrazů – gumbo je známá louisianská specialita na bázi „eintopfu“, mumbo jumbo je podle protagonistů maskovaný tanečník, účastník magických rituálů, muž s nadpřirozenými schopnostmi.

Názvu tohoto alba vlastně jeho obsah dokonale odpovídá. Nabízí písně místy trochu bláznivé, přitom ale magické, vládnoucí silnou potemnělou atmosférou, jakou si spojujeme s louisianskými bažinami. A je vlastně směsí ingrediencí a koření, jejichž společnou lahodnost jsme si neuvědomovali, dokud jsme ji neokusili, v tomto případě na vlastní uši.

Autor: Ondřej Bezr