„Poprvé jsem tu byl v roce 1982, ještě za komunismu, kdy Prahu okupovala Sovětská vojska,“ vzpomínal. Přestože město bylo celé šedivé, jeho atmosféra a hlavně přátelští lidé mě velmi upoutali. Pobyt tady jsme si se ženou moc užili. Objevovali jsme také undergroundovou Prahu, noční koncerty, kde byli samí mladí lidé v džínách - a džíny byly tehdy hodně drahé,“ řekl spisovatel, který se už tehdy rozhodl se do Prahy pravidelně vracet. Jeho další návštěva proběhla v roce 2005, kdy stejně jako při svém prvním pobytu navštívil Kostel Panny Marie Vítězné a věnoval dar pražskému Jezulátku. „Šila ho moje tchýně, trvalo jí to celý rok ruční práce,“ prohlásil dnes.
Paulo Coelho při letošní návštěvě Prahy.
Při své letošní návštěvě měl slavný spisovatel jedno přání - setkat se znovu s pouličním malířem, kterého potkal při své první návštěvě v roce 1982. „Před deseti dny jsem do světa vypustil zprávu, že bych se s ním rád setkal, přidal jsem i obrázek mé ženy, který mi tehdy onen mladý malíř věnoval. A chtěl jsem, aby se prokázal dvěma dárky, které jsem mu tehdy dal. Ale nikdo se nepřihlásil, tak vám teď můžu prozdradit, které dva předměty to byly - pouzdro na cigarety a zapalovač,“ dodal Coelho.
A co říká na názory, které ho obviňují, že jeho psaní je pouhý kalkul, a že ve svých knihách využívá už existující staré legendy? „Na světě existuje jen pár základních příběhů. Ten první je příběh dvou lidí, to je příběh o lásce. Ten druhý je příběh tří lidí, to je příběh trojúhelníku, nevěry. A ten třetí, to je o příběh o cestě. Každá kniha, kterou kterou jste kdy čelti, je o jedněm z těchto čtyř příběhů. Zajímavé reakce jsem měl na Alchymistu - když sjem přijel do Iránu, říkali „to je naše legenda“, a stejně tak v každé další zemi, kterou jsem navštívil. Protože je to univerzální příběh,“ prohlásil Coelho. „Jednou ze základních legend je i ta vaše o Golemovi. Rád bych o něm také jednou napsal,“ dodal.
