Pražská dramatizace Bílé vody vzbuzuje otázku, zda je román vůbec vhodný pro jevištní uvedení. Je totiž založený na postupném odkrývání mnoha různě propojených vrstev a skládá se jako mozaika osudů řádových sester internovaných od 50. let v klášteře Bílá Voda na česko–polském pomezí.
Z komunity se svým způsobem vyděluje sestra Evarista (Jana Pidrmanová), přes niž také autorka rozvíjí jedno ze silných témat knihy, kterým je emancipace žen v katolické církvi.
Problém spočívá v tom, že se tvůrci snaží vytvořit silný dramatický oblouk, ale na druhé straně se celkem logicky nechtějí vzdát motivů a témat, které kniha rozvíjí, což hlavní dějovou linku oslabuje, tříští a rozměr stále víc bobtná na úkor dramatičnosti.
