Za kritiku ruského prezidenta Vladimira Putina se tři členky Pussy Riot ocitly roku 2012 ve vězení. O jejich propuštění na svobodu se zasazovaly desítky světových umělců, řadoví občané i mezinárodní organizace včetně Amnesty International. Z dvouletého trestu si nakonec odseděly 21 měsíců. Prezident Putin jim roku 2013 udělil amnestii, podle mnohých jen kvůli snaze vylepšit si mezinárodní image před olympiádou v Soči.
  |
Po propuštění navázala jedna z členek, Maria Aljochina, na odkaz kapely nejprve knihou Riot Days, a nyní i stejnojmennou multimediální performancí pod hlavičkou Pussy Riot Theatre. Děj sleduje bouřlivou historii skupiny od kontroverzního stoupení v moskevské katedrále přes zatčení, soud i věznění na Sibiři. Projekt je promyšleným a přitom strhujícím propojením hudby i avantgardního divadla ve čtyřčlenném teamu včetně feministického psycho-punk dua AWOTT.
Představení Pussy Riot Theatre se hrálo ve většině západních zemí včetně Austrálie, nikoli však v Rusku, což má logické vysvětlení. Druhou linií příběhu je totiž bez servítků podaný vzestup samotného Putina, jeho pakty s pravoslavnou církví i podnikatelskou mafií, a brutální omezování svobody tisku.
Hudbu a scénické akce provázejí videoklipy i anglické titulky, představení má silný divadelní náboj. Marie Aljochina prochází volně mezi publikem s černým závojem a líčí cestu do sibiřského vězení. Na konci je Marie propuštěna na svobodu, auto se prodírá sněhem, a Marie se ptá publika: „Jsem ale doopravdy volná?“
Pussy Riot Theatre (Maria Aljochina)
Maria Aljochina patří nejen k ostrým odpůrcům Putinova režimu, ale svými obecně humanistickými postoji má blízko k zastáncům občanských svobod a kritiků politické korupce napříč světadíly. Své krédo vyjádřila v následujícím prohlášení: „Pokud něco chcete změnit, začněte u lhostejnosti. Někteří političtí impotenti tvrdí, že nemáme žádný hlas ani volbu. Ale my máme hlas. A máme volbu . Chceme lidi inspirovat. Vymýšlíme nové akce. Chceme naučit mluvit ty kteří mlčí. A víme že toho dosáhneme. Pussy Riot Theatre – to je kulturní revoluce. Komunita je silnější než jakákoli vláda. Abychom překonali nacionalismus, sexismus, rasismus, strach a lhostejnost, měli bychom se společně vzbouřit. Máte hlas. Ukážu vám to.“
Z historie Pussy RiotČistě ženské trio Pussy Riot začínalo v početnější skupině Vojna. Součástí jedné z prvních akcí byla demonstrativně přátelská pouliční konfrontace s policií, která kulminovala v teatrálních projevech náklonnosti. Mužská část sestavy ale odmítla líbat mužské policisty, a proto v pozdějších projektech figurují už jen ženy. Kniha Riot Days, kterou napsala Maria Aljochina, historii skupiny zasazuje do širšího kontextu, který sahá až k studentským bouřím v Paříži roku 1968. Kniha vyšla nejprve v nakladatelství Allen Lane, roku 2018 pronikla na velké knižní veletrhy a dočkala se německého překladu. Tématem Pussy Riot se také zabývá i před čtyřmi lety vydaná kniha s příznačným názvem Words Will Break Cement, kterou napsala rusko-americká autorka Masha Gessen. Na festivalu Tallinn Music Week v roce 2014 skupinu uvedl osobně tehdejší estonský prezident Toomas Hendrik Ilves, který kritizoval fašismus i marxismus-leninismus jako systémy "kolektivní víry" a prohlásil: "Když zabijete tvůrčí sílu, zabijete jiskru života v kultuře a vědě. Zabijete celou společnost i její šanci na změnu." Členky Pussy Riot na tiskové konferenci prohlásily, že by Ilvese chtěly za ruského prezidenta. "Cílem Pussy Riot je politický protest. Když vystoupíte ilegálně na nečekaném místě, hlas protestu to jen zesílí." |
