V titulu Koupila jsem husu, tak nevím... vystupují Marek Eben a Jan Hartl, kteří prezentují kromě pasáží z Eisnerových knih také postřehy Karla Čapka a Miroslava Horníčka, Eben přidává i několik vlastních půvabných písniček.
  |
Na horizontu visí mapa Evropy, na které je zvýrazněno malé území, na němž se hovoří česky. Interpreti musí při přesně pointovaných jazykových radovánkách udržet zvýšenou pozornost publika, v textech tohoto typu není možné žádnou pointu odbýt (a že se jimi výklad i výčet příkladů jen hemží). A tak se pěkně podle abecedy seznamujeme s půvabem různých položek našeho slovníku; u písmene N zábava zvážní při pozastavení se nad masarykovským „nebát se a nekrást“. Oceníme sémantický půvab slov jako „nemehlo“ či „zadarmo“, vrcholem první části večera je pak Eisnerovo líčení, jak coby mladíček (představovaný rozverně vzpomínajícím Markem Ebenem) učil češtinu letitého Němce (tomu dodává patřičnou akurátnost Jan Hartl), přičemž narazili na nesnadnou kapitolu výuky – slovesný vid.
RECENZE: Král Lear. Panovník v podání Iana McKellena je melancholik |
Pobavíme se při komentovaných ukázkách z bizarního bohatství českých příjmení, pookřejeme při poctě kroužkovanému Ů i vyslechneme úvahu, že každý jazyk svou „pouť“ jednou skončí, o čemž svědčí četné příklady z historie (Eisner si troufl odhadnout postupný zánik češtiny přibližně k roku 2800).
O nevtíravý hudební podkres se kromě Marka Ebena u klavíru postarali vynikající muzikanti, kytarista Pavel Skála a kontrabasista Jaromír Honzák. Ač celku jen pokorně slouží, tedy nehrají nic komplikovaného, jejich instrumentalistická jistota výkony obou nositelů textového poselství harmonicky doplňuje.
Divadlo Viola – Koupila jsem husu, tak nevím... Režie: Lída Engelová Hudba: Marek Eben Dramaturgie: Robert Tamchyna |
