To je jen o čtyřicet procent větší vzdálenost, než v jaké obíhá Měsíc. Srovnatelně velké těleso v tak těsné blízko pozorovali astronomové naposledy v roce 1985.
Existenci asteroidu TU24 vědci poprvé zaznamenali 11. října loňského roku a podle zdánlivé jasnosti odhadli jeho velikost na 150-600 metrů. Zpráva se ihned rozlétla do světa, neboť první data ukazovala, že možnost srážky se Zemí nelze vyloučit. Pravděpodobnost kolize činila jen pár procent a s postupujícím zpřesňováním dráhy rychle klesala. Na začátku prosince už astronomové s určitostí věděli, že se vesmírná katastrofa konat nebude. „Můžeme s jistotou garantovat, že se TU24 nepřiblíží do nebezpečné vzdálenosti k Zemi nejméně do roku 2170,“ prohlásil Steven Ostro, který vede radiová pozorování na kalifornském komplexu Goldstone.
Přesto existuje mnoho důvodů, proč TU24 pečlivě sledovat. Astronomové vědí o existenci zhruba osmnácti stovek srovnatelně velkých těles, která se dostávají do blízkosti Země. To je ale jen špička ledovce.
Jde o čas na obranu Počet potenciálně nebezpečných asteroidů se odhaduje na sedm tisíc. NASA doufá, že do konce letošního roku se podaří zmapovat dráhu devadesáti procent všech těles s průměrem nad kilometr. Dalším úkolem, který NASA dostala od amerických zákonodárců, je pátrat po objektech až k velikosti 140 metrů. „To by eliminovalo 99 procent rizika pocházejícího od blízkozemních objektů,“ uvedl Don Yeomans, který tento program NASA řídí. S dobrou znalostí dráhy by totiž bylo dost času na přijetí opatření, která by srážce zamezila.
I když je TU27 rekordně blízko, pouhým okem ho spatřit nelze. Amatérským pozorovatelům však stačí dalekohledy s průměrem nad osm centimetrů. Profesionálové pak do akce nasadí nejtěžší kalibry, nejsilnější radary světa. Nejlepší výsledky se čekají od radioteleskopu v portorickém Arecibu. S pomocí jeho paraboly s průměrem 305 metrů by mělo být možné zmapovat povrch asteroidu s rozlišením sedmi a půl metru. Jediný další radioteleskop, který je schopen detaily na TU27 zaznamenat, stojí v kalifornské poušti. V porovnání s arecibským gigantem je však několikanásobně slabší.
Astronomové nedočkavě čekají i na informace o rotaci objektu. Údaj o rychlosti otáčení kolem vlastní osy je klíčový. Pomůže určit, zda je pozorovaný asteroid pevným kusem skály, nebo zda jde o pouhý shluk kamenů.
Pokud by byla doba rotace kratší než hraniční hodnota 2,2 hodiny, muselo by jít o pevný objekt. Shluk kamenů by totiž v takovém případě odstředivá síla rozmetala. Dosud nejpřesnější měření naznačují, že asteroid rotuje poměrně pomalu. Na jednu otáčku potřebuje možná deset, možná třicet hodin.
- 29. ledna 2008 10:48
