1. června 2018 5:23 Lidovky.cz > Relax > Design

Česko patří mezi architektonické velmoci. Především díky meziválečné éře

Smutný palác. Stavba v pražské Štěpánské ulici 33, kterou navrhl Gočárův žák... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Smutný palác. Stavba v pražské Štěpánské ulici 33, kterou navrhl Gočárův žák... | foto:  Michal Šula, MAFRA

Ačkoli to tak dnes nemusí vypadat, je i Česko svého druhu evropskou architektonickou velmocí. Zejména díky meziválečné éře, během níž na našem území vznikla řada pozoruhodných staveb, jež k nám dnes jezdí obdivovat zájemci z celého světa. Dokážeme se ale o toto dědictví také náležitě postarat?

První republika byla zlatou érou československé architektury. Po krátké epizodě takzvaného národního stylu (velmi nepřesně někdy označovaného za rondokubismus, ač s předválečným kubismem neměl nic společného), jenž byl regionální variantou stylu art deco, se od poloviny dvacátých let vyprofilovaly dva paralelní proudy.

O tom konzervativnějším se dnes hovoří jako o neoklasicismu a reprezentují jej u nás Plečnik, Hübschmann, Roith nebo Engel. Druhý můžeme nazývat třeba avantgardou. Každopádně k nám purismus, konstruktivismus a funkcionalismus dorazily via Paříž (Le Corbusier), německý Bauhaus a v menší míře i SSSR (sovětský konstruktivismus) nebo Holandsko. Zejména funkcionalismu směl v demokratické republice skvělé podmínky, na rozdíl od dalších evropských zemí, jako bylo Polsko, Maďarsko, ale také Německo po nástupu Hitlera nebo Sovětský svaz po nástupu dalšího diktátora Stalina. Umělci a teoretici z celého světa proto jezdí obdivovat funkcionalistickou architekturu právě k nám. Žasnou zde, kolik staveb bylo v tomto stylu u nás postaveno: je jich řádově více než ve Francii, jež v té době byla – alespoň co se týče architektury – velmi konzervativní.

Vila na Hřebenkách

Jak s tímto dědictvím zacházíme? Různě. Řada staveb byla kvalitně opravena. A netýká se to jen těch tří celosvětově nejznámějších – vily Tugendhat v Brně, Müllerovy vily v Praze a Baťova mrakodrapu ve Zlíně. V jiných případech se na něco podobného stále ještě čeká. Jmenovat lze třeba holešovický Veletržní palác (první pokus z přelomu osmdesátých a devadesátých let se moc nepovedl), budovu pražských Elektrických podniků nebo „první pražský mrakodrap“ – palác VPÚ na Žižkově. Nebo stavby Bohuslava Fuchse, Josefa Kranze, Josefa Gočára a Pavla Janáka v Brně.

Dále jsou zde budovy, které se bohužel nalézají ve velmi neutěšeném stavu. A pak dokonce i takové, které už nikdo zachránit nedokáže, protože již přestaly existovat. Pojďme se dnes na některé pražské příklady podívat podrobněji. Najdeme mezi nimi chráněné objekty i ty, které se bohužel na seznam kulturního dědictví dostat nestačily.

Praha ohrožená, Praha zmizelá

Začněme třeba palácem Svazu československého díla (později též sídlo nakladatelství Odeon) na Národní třídě 36. Přímo v srdci metropole se nachází jedna z nejcennějších funkcionalistických staveb, jež už léta připomíná trosku.

Dům, v němž se kdysi předváděly dnes už ikonické výrobky českého designu, projektoval známý předseda S ČSD Oldřich Starý v roce 1934. V další etapě pak přibylo útlé křídlo do Charvátovy uličky 10, navržené Františkem Zelenkou. Tento Gočárův žák a hlavní scénograf Osvobozeného divadla (později zahynul v Osvětimi) byl také autorem jedné z nejhezčích pražských pasáží, jež domem prochází. Dům má svého majitele, ale ten nechává ikonickou stavbu avantgardy s okenními pásy a štíhlými parapety dále chátrat, což vyniká zvláště v kontextu opravených sousedních budov. Dům je nemovitou kulturní památkou.

Cihlová vila v Břevnově v ulici Na Petřinách
Domek na smíchovských Dívčích hradech

Palác Habich ve Štěpánské ulici 33 z let 1926–1928 byl jednou z prvních funkcionalistických staveb v Praze. Navrhl jej Josef Havlíček – takto Gočárův žák a zakládající člen Devětsilu – spolu s fenomenálním konstruktérem Jaroslavem J. Polívkou (ten se později se proslavil spoluprací s Frankem Lloydem Wrightem například na návrhu Guggenheimova muzea v New Yorku.) Rozlehlá budova vynikala osobitým členěním fasády. Paradoxně byla před deseti lety opravena a dnes je v ní hotel. Její majitel stavbu ale totálně zničil kamenným obkladem průčelí v pokleslém postmoderním stylu za tiché asistence památkářů.

Palác Svět na Elznicově náměstí 6 v Praze-Libni je rovněž nemovitou kulturní památkou. Tuto multifunkční budovu vystavěl v polovině třicátých let František Havlena. Bylo v ní nejen známé kino, ale také populární automat, dnes bychom řekli středisko rychlého občerstvení, jež proslavil Bohumil Hrabal ve svých povídkách. Ten dnes už bohužel nestojí – tato partie paláce byla již před lety odstraněna. Současný majitel rekonstrukci kultovní stavby neustále odkládá. Je ovšem třeba říci, že na vině je částečně také problém s poškozenými základy.

Habich v roce 1928

Rodinný dům redaktora Jíšeho v ulici UDívčích hradů 20 na pražském Smíchově z konce dvacátých let byl významnou ukázkou funkcionalismu a také – vedle paláce VPÚ a tří domů pro jeho zaměstnance na Pankráci – jedinou ukázkou společné tvorby Josefa Havlíčka a teoretika a architekta Karla Honzíka, dalšího člena avantgardního Devětsilu. Nejcennějším prvkem domu bylo elegantní vnější spirální schodiště. Podobný prvek najdeme dnes snad jen u Fuchsova pavilonu města Brna na tamním výstavišti. Minulý čas je tu namístě – stavba, která nebyla na seznamu památek, už neexistuje.

Podobně nedokázali památkáři včas zachránit ani cennou vilu v pražské ulici Na Petřinách 7 (katastr Břevnov) z konce třicátých let, navrženou ruskými emigranty Pavlem Simonovem a manželi Těrechovovými. Vila byla unikátní užitím neomítaného zdiva na průčelí. Tato kauza byla alespoň medializována. Týž osud ovšem v tichosti možná čeká i další rodinný dům v ulici Na Hřebenkách 41 na Smíchově z roku 1938, dílo světově proslulého Loosova žáka a olomouckého rodáka Jacques Groaga, jehož stavby najdeme také ve Vídni, Londýně nebo Izraeli.

ZDENĚK LUKEŠ, historik architektury

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!