Kvůli náročnému povolání nemám příliš volného času, a tak ho téměř veškerý věnuji své rodině. Společně podnikáme menší či větší výpravy v Česku i zahraničí. Abych byl upřímný, ve volnu moc nevařím. Na výletech a dovolených si opravdu užívám místní kuchyně a nechám se překvapovat od tamějších profíků.
Šéfkuchař Michael VáňaMichael Váňa je jedním z mála českých kuchařů, kterému se podařilo uspět i v zahraničí. Začínal v Praze, kde během své kariéry vystřídal několik restaurací. Postupem času se dostal do jednoho z podniků, který spadal pod dva majitele - jeden byl Švéd a druhý Nor. Ti mu poskytli roční stáž ve vyhlášené švédské restauraci Grand restaurant v Malmö, v níž vařil i pro tamějšího krále. ,,Královská rodina přišla do podniku úplně inkognito, měli rezervaci na falešné jméno, když vstoupili, hosté začali tleskat, personál zezelenal. Dalším ‚královským zářezem‘ byla příprava pokrmů pro norského krále, to jsem ale už věděl, pro koho vařím, hostina probíhala na norské ambasádě v Praze,“ říká Váňa. Jeho pokrmy ochutnala celá řada osobností, mezi které se řadí: Václav Havel, Sean Connery, Tom Cruise, Gérard Depardieu, členové kapely Pink Floyd, Karel Gott či Adolf Born. U Modré kachničky Dnes pracuje pro vyhlášenou restauraci již dvanáctý rok. Nezastává tam však pouze funkci šéfkuchaře. Naučil se sám péct chleba a další pečivo nebo udit nejrůznější druhy masa. Zákazník tak dostane všechno stoprocentně čerstvé |
Samozřejmě, ne vždy to jsou překvapení milá. Bohužel ještě stále převládají, a to hlavně v turisticky zajímavých místech, podniky, které stojí leda za zavření. O to milejší jsou momenty, když v nějaké vesničce o 300 obyvatelích objevím hospůdku, jež má hlavu a patu a očividně jí vede někdo, kdo gastronomii rozumí.
Rád budu pravidelně přinášet „svědectví“ a gastro postřehy z výletů a cest. Spojím je vždy s receptem na jídlo, které jsem při svých toulkách na daném místě ochutnal.
Na výletu do Jizerských hor mě překvapilo, kolik solidních restaurací je otevřeno. V okruhu horské obce Kořenov funguje hodně podniků i mimo lyžařskou sezonu.
Jeden příklad za všechny je penzion s restaurací U Čápa. Tak komplexní službu jsem již dlouho nezažil. Když pominu kouzelné prostředí, přilehlé muzeum J. Cimrmana s Majákem a vtipně zařízené pokoje, skvělý dojem na mne zanechaly také produkty šéfkuchaře. Po výborném obědě jsme s přítelkyní přemýšleli o malém dezertu a rozhodli jsme se pro klasickou žemlovku, kterou jsme oba dlouho neměli. Doufali jsme, že bude výborná jako všechno ostatní. Objednali jsme si tedy jednu porci napůl ve víře, že dostaneme dezertní porci, což je tak 3x do úst. Ale omyl - i poloviční porce by vydala za hlavní jídlo. Volba to byla skvělá. Sice jsme se nemohli zvednout ze židle a málem nám ujel autobus, rozhodně jsme však nelitovali.
Žemlovka byla udělaná přesně podle mých představ, nahoře krásně křupavá, dozlatova upečená a uvnitř vláčná a lahodná. I v tak „obyčejném“ jídle musí jít o souhru chutí a celkového vjemu. Vyváženost sladkého tvarohu, typické chuti rozinek, navinulost jablek a křupavá žemle a vůně skořice vás určitě v předvánočním čase dostane.
Žemlovka z Jizerských horIngredience:
Postup: Menší pekáč či zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Dva dny .starou veku nakrájenou na plátky namočíme do vlažného oslazeného mléka. Plátky veky skládáme na dno zapékací mísy. Našleháme tvaroh s vanilkovým cukrem a vejci. Ušlehaný tvaroh rozetřeme na veku v míse. Oloupeme a nakrouháme jablka a navrstvíme na tvaroh a veku. Poté posypeme vanilkovým cukrem,skořicí, rozinkami namočenými v rumu a nasekanými vlašskými ořechy. Poslední vrstvu tvoří opět veka, kterou zalijeme zbytkem sladkého mléka. Takto připravenou žemlovku dáme péct do středně vyhřáté trouby cca 160°C. Mezitím si vyšleháme tuhý sníh ze dvou bílků a 2 lžic cukru. Asi po 30-ti minutách vytáhneme žemlovku z trouby a na veku natřeme sníh z bílků. Žemlovku pečeme, dokud sníh nezezlátne. |
