Papriková hostina. Jak na krokety z kuřecího masa, poradí šéfkuchař Pavel Drdel

Kombinace kuřecího (či ještě líp slepičího) masa a papriky (ovšem mleté) má své místo hlavně v jednoduché smetanové omáčce, oblíbené mezi dětmi i dospělými. Nekomplikované jídlo dává dokonale vyniknout těm několika málo ingrediencím, z nichž je složené, a jakékoli improvizace a „vylepšování“ sebevědomě odmítá.

V době, kdy vrcholí její sklizeň, je ale ten správný čas zapojit v kuchyni papriku hlavně v její čerstvé podobě. Tím spíš, že zejména červeným odrůdám tepelná úprava neškodí, ba právě naopak: povaření čerstvých paprik (stejně jako rajčat) u nich zvyšuje obsah cenného lykopenu, což je antioxidant zodpovědný jednak za jejich červenou barvu, jednak za naše zdravé cévy, a zároveň výrazně zlepšuje stravitelnost.

Třebaže paprikové lusky nabízejí supermarkety i mnohé trhy po většinu roku, ty pozdně letní umějí pokaždé překvapit: plností své chuti, křehkostí a hlavně šťavnatostí. Rozzáří i obyčejný chleba s máslem, natož dobrý salát nebo jiné jídlo. „Pořád ale platí, čím jednodušeji s ní nakládáme, tím líp,“ shrnuje Pavel Drdel.

Jedna plus jedna paprika

Omáčka z čerstvých paprik může být jednou z cest, jak zužitkovat případné paprikové přebytky, pokud si je pěstujeme třeba ve skleníku a všemožné jiné recepty, kde je upotřebit, jsme už třikrát otočili. Stejně jako do její známější verze s mletou paprikou se i do ní v závěru přidává smetana, takže se jedna druhé přece jen trochu blíží. Podobnost je ale víc vizuální než chuťová: pořádný úkrok stranou od jemné klasiky má na svědomí přidané miso, pasta z fermentované sóji, používaná jako dochucovadlo hlavně v japonské kuchyni.

Oblíbeného drůbežího masa se ovšem dnešní recept nevzdává, a proč taky, když tahle kombinace tak dobře funguje. Na rozdíl od kuřete (slepice) na paprice se tu však nevaří, nýbrž peče a pak ve formě drobných kroket obaluje v mouce, vajíčku a strouhance a smaží v oleji. Pokrm korunují znovu papriky, tentokrát doplněné o stejné množství cibule, krátce povařené a pak zprudka opečené na másle.

Mimochodem, právě prudké opečení paprikám svědčí víc než kdekterá jiná úprava: získají jím jemně zauzenou chuť a vůni a přirozeně zesládnou. Vůbec nejvíc je tahle chuťová proměna znát u pečených paprik, které následně zbavíme tenké slupky. Jejich příprava je hravě snadná: lusky se, ať už na grilu, anebo v troubě, ale klidně i nad hořákem či rovnou na plotýnce, důkladně opečou a pak zčernalé slupky zbaví. Jakmile zchladnou, půjde dolů skoro sama, kdo by jí chtěl trochu pomoct, může ještě teplé papriky nakrátko vložit do sáčku anebo alobalu, aby se trochu zapařily. Pozor jen, abyste na nich spálenou slupku nenechali moc dlouho: dužinu by mohla obarvit a předat jí spíš nahořklou než příjemně zakouřenou chuť. Nejlíp takto připravené papriky chutnají, pokud jsou aspoň krátce odleželé a vychlazené. Pak je stačí zakápnout dobrým olejem, přidat špetku soli a pepře a můžou putovat na stůl.