Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Vánoční pečení. Více času letos můžete využít třeba na slavnostní ořechový dort

Jídlo

  5:00aktualizováno  6:08
Cukroví na náš vánoční stůl pronikalo jen pozvolna a definitivně se na něm zabydlelo až po válce. Od té doby ale patří jeho pečení k oblíbeným svátečním tradicím. Jak si práci usnadnit, co neošidit a po jakých receptech sáhnout, aby se vše povedlo?

Slavnostní ořechový dort foto: Lidové noviny

Pečení cukroví – podobně jako třeba zdobení stromečku – považuje většina z nás za prastarou vánoční tradici, která je tu s námi po staletí. Pravda je přitom v obou případech mnohem mladší a konkrétně vánoční cukroví, tedy alespoň v té podobě, jak ho známe dnes, není o mnoho starší než sto let. Podle gastronomické novinářky Jitky Rákosníkové se cukroví „dnešního typu“ na našich stolech začalo hojněji objevovat až ve 20. století. „Nejprve bylo svázáno hlavně s měšťanskou kuchyní, do té venkovské proniklo ještě později,“ popisuje autorka oblíbené Kuchařky první republiky.

V tehdejších kuchařských knihách se recepty na dodnes oblíbené druhy obvykle objevovaly pod označením „čajové pečivo“ – to totiž zdaleka nebylo svázáno jen s Vánoci: podávalo se celý rok – k odpolední kávě nebo čaji.

Buchty a vánočka

Na druhou stranu, pár sladkostí, které se k Vánocům vážou skutečně po dlouhá desetiletí, ne-li staletí, by se našlo. Patří mezi ně hlavně dodnes oblíbená vánočka, různé buchty, koláče a další kynuté pečivo, případě tenké oplatky – je ale otázkou, kolik z nás je jako cukroví v pravém slova smyslu vnímá.

Obvykle se tak za nejstarší druh cukroví označují perníčky, přesněji perník, chcete-li peprník – jednou z jeho původních složek byl totiž právě pepř, a že se dostal až do názvu téhle pochoutky, svědčí jen o tom, jak důležitou složkou původní receptury byl.

S dnešními vykrajovanými kousky ovšem neměl ani perník mnoho společného – a zdaleka nešlo jen o použité koření: původně to byly jednoduché placky, později se připravoval vtlačováním do forem, vyráběných většinou z ovocného dřeva. A hlavně, ani perník nebýval čistě vánočním pečivem, slavnostní a výjimečnou jistě ano, avšak s Vánoci se začal spojovat nejspíš až s nastupující tradicí zdobení už zmíněných stromečků, tedy až někdy v první polovině 19. století.

Některé drobné cukroví, v průběhu let připravované také na Vánoce, bylo zase zpočátku svázáno s jinými církevními svátky, případně poutními místy či kláštery. To je případ třeba božích milostí, původně masopustního nebo velikonočního pečiva, či slavných miletínských modlitbiček, připravovaných nejdříve u příležitosti miletínské pouti konané v dubnu.

Oblíbené rohlíčky

Škála drobného pečiva, postupem času třeba i plněného nejrůznějšími krémy či čokoládou, se tak rozšiřovala jen velmi pozvolna a třeba na chudším venkově se až do poloviny dvacátého století na vánočním stole objevoval vlastně jen perník a další voňavé placičky – zázvorky a jim podobné anýzky, případně pochoutky ze škvarků připomínající medvědí pracky. Opravdový zlom přišel až po druhé světové válce. Podle Jitky Rákosníkové se teprve o té době dá říct, že se cukroví, jak ho vnímáme dnes, stalo na našem území plošnou a víceméně běžnou záležitostí. 

Už někdy v té době se také ustálily dodnes nejoblíbenější druhy – vanilkové rohlíčky, slepovaná kolečka zvaná linecká, perníčky, včelí úlky, medvědí pracky či plněné ořechy. A i když se i dnes – podobně jako na začátku 20. století, kdy začalo cukroví na náš vánoční stůl ve větším pronikat – řada z nás s pečením obrací na profesionály, alespoň pár druhů připravují až dvě třetiny českých domácností. Proč to není ještě víc, většina vysvětluje nedostatkem času či zkušeností.

Stačí přitom znát pár triků, a z přípravy vánočního cukroví se může stát příjemně strávený čas s doslova sladkým koncem.

Zabalit, označit, uložit

V moderní kuchyni jsou základem úspěchu chytří pomocníci. Nikdo nepozná, zda krém šlehaly vaše ruce, nebo robot; domácí pekárně se zase dá svěřit vypracování těsta a mikrovlnná trouba pomůže nejen s rozpuštěním másla, ale třeba i čokolády. Totéž platí pro materiály, které hospodyňky ještě před pár desítkami let neznaly: silikonová podložka, ale i obyčejná potravinářská fólie usnadní rozválení těsta, cukrářské sáčky z podobných materiálů se zase mnohem lépe udržují než ty „klasické“ látkové, které navíc absorbují rozličné pachy.

Pomůže ale taky dobrá organizace: pokud se chystáte péct více druhů cukroví, můžete všechna ta struhadla, váhy a misky vytahovat den co den a vždy připravovat jen jedno těsto, anebo tuhle část pečení provést naráz, když už ty pomocníky máte venku. V základu se totiž těsta na cukroví až tak neliší – většina z nich obsahuje nějaký tuk, cukr a mouku, případně ořechy anebo vanilku, takže stačí všechno navážit, tu a tam přidat nějakou voňavou surovinu, těsto zabalit do fólie, označit, je-li to třeba, a uložit do chladu. Týden i čtrnáct dní tam přečká bez úhony, ba co víc, většině druhů odležení jenom prospěje. Do pečení se pak můžete dát kdykoli, když budete mít čas a chuť.

Kromě času se dá v kuchyni ušetřit i dost peněz, a to aniž by to na výsledku bylo znát. Klasickým příkladem je vanilkový cukr, obvykle nahrazovaný takzvaným vanilinovým, ovoněným jen chemicky. Z jednoho lusku vanilky, klidně zbaveného tolik ceněné dužiny uvnitř, se přitom dá připravit málem bezedná vanilková cukřenka: stačí lusk vložit do nádoby s cukrem, uzavřít a nechat pracovat. Vtip je v tom, že cukr je možné k lusku takřka donekonečna přisypávat a pořád to bude fungovat. Podobně se pak dá připravit vanilková esence – zalitím několika lusků bílým rumem nebo vodkou.

Naopak na ostatních surovinách se šetřit nevyplácí. Citrony a další plody, které bývají chemicky ošetřené, je lepší volit v biokvalitě: sice jsou o trochu dražší, ale ten dobrý pocit za to jistě stojí. Totéž platí pro čokoládu (kvalitnější většinou lépe chutná, takže jí ve výsledku stačí menší množství) a hlavně máslo – jakékoli jeho náhražky se v chuti vždycky projeví. To už je lepší vydat se „zdravější“ cestou nějaké výživově bohatší alternativy v podobě kokosového nebo jiného podobného tuku.

SLAVNOSTNÍ OŘECHOVÝ DORT

Korpus:

■ 5 celých vajec

■ 20 dkg pískového cukru

■ 10 dkg jemně mletých vlašských ořechů

■ 16 dkg polohrubé mouky

■ citronová kůra

Ušleháme bílky a pak k nim postupně (střídavě) přidáváme žloutky a cukr, nakonec mouku, pomleté ořechy a citronovou kůru. Pečeme pomalu, asi tři čtvrtě hodiny.

Krém do dortu:

Čtvrt litru mléka přivedeme k varu, vložíme do něj lžičku najemno pomleté kávy (alternativně lze použít rozpustnou kávu). Přidáme polovinu vanilkového pudinkového prášku, povaříme a necháme dobře zchladnout. Je třeba pudink občas zamíchat, aby se na povrchu neudělal ztvrdlý škraloup. Vařečku vždy z pudinku vyndáme.

Potom dobře utřeme 15 dkg másla s 15 dkg cukru a nakonec přidáme vychlazený pudink. Toto množství krému stačí spíše na jednoduché ozdobení dortu. Máme-li rádi hodně krému, bohaté zdobení a máme odolný žlučník, uvedené množství surovin zdvojnásobíme.

Red Velvet

RED VELVET

■ 500 g hladké mouky

■ 225 g másla

■ 300 g cukru krupice

■ 30 g kakaa

■ 4 vejce

■ 2 lžičky vanilkového extraktu

■ 480 ml podmáslí

■ 2 lžičky červené gelové barvy (není třeba, dort pak ale nebude červený)

■ 3 lžičky vinného octa

■ 3 rovné lžičky jedlé sody

■ lžička soli

Krém:

■ 400 g mascarpone

■ 400 g krémového sýra (nejlépe Philadelphia)

■ 250 ml smetany (40%)

■ 150 g moučkového cukru

■ 2 lžičky vanilkového extraktu

Troubu předehřejeme na 180 °C, dortovou formu vyložíme pečicím papírem nebo vymažeme máslem a vysypeme moukou. Máslo s cukrem vyšleháme do pěny a postupně do směsi zašleháváme všechna vejce – pomalu, aby se nesrazila. Nakonec přidáme vanilkový extrakt. Mouku smícháme s kakaem a solí, gelovou barvu důkladně rozmícháme v podmáslí. Šlehač zapneme na nízký stupeň a k máslovému základu po částech přidáváme obarvené podmáslí a moučnou směs, až vše spotřebujeme a vznikne vláčné tužší těsto.

Ve skleničce smícháme ocet se sodou a rychle vmícháme do těsta. To nalijeme do připravené dortové formy a pečeme asi 45 minut, dokud není dort hotový (poznáme pomocí špejle). Upečený korpus vyklopíme a necháme zchladnout, nejlépe přes noc – bude se s ním lépe pracovat.

Mascarpone vyšleháme s krémovým sýrem, smetanou, cukrem a vanilkovým extraktem na hladký krém. Připravený korpus seřízneme, je-li to třeba, rozřízneme na dva až tři pláty a promažeme krémem. Slabou vrstvou krému můžeme potřít i boky dortu, případně ho nechat „nahý“ – patra krému i korpusu pak budou vidět.

Ze zbytku a odkrojků korpusu můžeme udělat drobenku a horní část dortu jí posypat. Necháme přes noc vychladit a proležet.

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!