Drábová k 75 letům od Hirošimy: Radioaktivita? Zabíjela jen z menší části, přeživší posunuli vědecké poznání

Lidovky.cz: Jak by vypadal dopad novodobé atomové bomby na Hirošimu či Nagasaki v současnosti?
Všichni děláme vše pro to, aby to bylo poprvé a naposledy. Od doby, kdy byly naposledy otestovány v ostrém nasazení jaderné bomby, tedy Chlapeček (Little Boy, pozn.red.), který dopadl 6. srpna 1945 na Hirošimu, a Tlusťoch (Fat Man, pozn.red.), který 9. srpna poničil Nagasaki, se mocnost dostupných atomových či jaderných zbraní zmnohonásobila.

To znamená, že jejich nasazení, pokud by nešlo o nasazení taktických jaderných zbraní, jako je jaderná munice či granáty, by znamenalo násobně větší následky, než kterých jsme byli svědky v Japonsku. Dnes by se ty bomby, co byly využity tenkrát, s největší pravděpodobností už nevyužily, protože svět se posunul k té takzvané termonukleární bombě, která má ještě daleko ničivější účinky.

Lidovky.cz: Je pravdou, že tehdy mnohem větší škody způsobil požár budov než samotný dopad bomby?
Ale to bylo důsledkem uvolněné energie při jaderném výbuchu. Musíme mít na paměti, že jaderná zbraň z valné části působí jako konvenční výbušnina, akorát že asi tak milionkrát silnější. To znamená, že padesát až šedesát procent těch účinků je tlaková vlna, jsou tedy mechanické. Dvacet až pětadvacet procent jsou pak účinky tepelné, to jsou právě ty požáry, které byly způsobeny uvolněním tepelné energie při výbuchu. Ten zbytek, zhruba patnáct procent, je přímé záření a nějaký radioaktivní spad. Ono láká to spojení jaderné - zabíjela radioaktivita. No, z menší části.

Lidovky.cz: Těm, co v Japonsku přežili výbuch, se říká hibakuša a jsou oblíbeným námětem japonské literatury. Jak je možné přečkat takové záření?
Víte, to souvisí s tím předchozím. Ti lidé, kteří byli dostatečně daleko, aby přežili tlakové a tepelné účinky zbraně, tak byli vystaveni sice vysokým dávkám záření, ale takovým, které je možno přežít. Koneckonců i v současnosti, 75 let od útoku, někteří z nich žijí. Od začátku byli velmi vzácnou skupinou, která sloužila ke stanovením koeficientů rizika. Pomocí nich se upřesňují znalosti o biologických účincích záření na člověka.  Na základě dlouhodobého sledování této skupiny bylo možné získat lepší data o pravděpodobnosti vyvolání onkologického onemocnění na obdržené dávce záření.

Hibakuša: přeživší dopadu atomové bomby v Hirošimě. Žena utrpěla těžké popáleniny, vzory na její kůži jsou z kimona, které měla oblečené při výbuchu.

Česká stopa v tragédií zasaženém Bejrútu i Hirošimě? Budovy, které odolaly zkáze

Lidovky.cz: Pohledem naprostého laika, jaký je rozdíl mezi výbuchem atomové bomby, jak se to stalo v Japonsku, a výbuchem jaderného reaktoru, jak to známe z Černobylu?
To je něco úplně jiného, protože ty bomby, které vybuchnou, tak ve velmi krátké chvíli uvolní obrovské množství energie, která pak rezultuje postupně po krocích, jak jsme si to popsali výše. Výbuch jaderného reaktoru čtvrtého bloku Černobylu nebyl jaderným výbuchem v tom pravém smyslu slova. Co se radiace týče, byl vlastně horší, protože v tom reaktoru se dlouho hromadily produkty štěpení. Jaderná zbraň, do chvíle než vybuchne, je neaktivní. Jde o vysoce obohacený uran nebo plutonium, ale ty štěpné produkty tam nevznikají. Ty se vytvoří jenom v tom záblesku, kdy proběhne štěpná reakce. Takže z hlediska kontaminace okolí - a to dlouhodobé - měl Černobyl závažnější důsledky.

Válka byla ukončena až svržením bomby na Hirošimu a Nagasaki.

Lidovky.cz: Když už jsme u Černobylu, slyšel jsem, že u sebe v kabelce nosíte dozimetr a ze zájmu si občas měříte míru záření. Je to pravda? 
V kabelce opravdu dozimetr nosím, ale ne proto, že bych chtěla, ale protože to patří k mé práci. Já zkrátka musím být ve své pozici dozimetrem vybavena. Není samoodečítací, je filmový (mezi výhody filmového dozimetru patří trvalý záznam údaje o ozáření s možností opětovné analýzy vyvolaného filmu. Nevýhodou je citlivost na světlo, vysokou vlhkost, teplotu a některé chemikálie, pozn. red.).

VIDEO: Před 75 lety zažil svět první jaderný výbuch. Spojené státy předvedly pokus, který všechny ohromil

Lidovky.cz: Jak složité je dnes vlastnit jadernou zbraň?
Mít jadernou zbraň není nic jednoduchého, i když návod na to, jak získat jadernou výbušninu, naleznete na internetu. Ale dostat se k těm materiálům, které k tomu potřebujete, je velmi složité. Ale i kdybyste to dokázal, získal tedy zbrojní uran, nebo plutonium, tak potenciálně máte tu výbušninu, ale stále nemáte tu zbraň. K tomu to potřebujete ještě za pomoci sofistikované elektroniky sestavit tak, aby ke vzniku podmínek pro štěpnou reakci došlo v pravý čas a trvala dost dlouho na to, aby se uvolnilo tolik energie, kolik potřebujete. Hodně zjednodušeně tedy bombu a nějaký detonační systém. Další věcí je pak samozřejmě dopravit tu bombu tam, kam chcete. Je to hodně nákladné.

Lidovky.cz: Je dopravení bomby na místo určení právě tím problémem, který řeší KLDR?
Nejenom. Já si myslím, že Severní Korea hlavně řeší, že nemá hladký přístup k těm komponentům, skoro bych řekla naštěstí, které z výbušniny takříkajíc dělají bombu, tedy jednak k nosičům, ale také právě k elektronice. Vlastně ani toho zbrojního materiálu nemají nejvíce: ty nejvyšší odhady jsou patnáct, možná dvacet hlavic. Něco si zároveň vyplýtvali na zkoušky, kterých proběhlo pět nebo šest.

Zkáza. Snímek zachycuje prefekturální palác v Hirošimě, dnes známý také jako Atomový dóm, v říjnu 1945 a na konci července 2015. Devět dní po náletu na Hirošimu císař Hirohito oznámil kapitulaci Japonska. Podepsána byla 2. září.

Lidovky.cz: Má ještě vůbec cenu, aby se státy pokoušely o získání jaderné zbraně, když ji fakticky nemohou využít, protože by to mohlo vést k světové katastrofě?
Jaderné zbraně paradoxně odvedly docela záslužnou práci, protože jsou podle mě bezesporu jednou z příčin toho, že od druhé světové války ve světě nedošlo k rozsáhlejšímu válečnému konfliktu. Princip zaručeného vzájemného zničení (v angl. mutually assured destruction, pozn. red.) se zkratkou MAD, což má samozřejmě i druhý význam (v angl. šílené, pozn. red.) slouží k vzájemnému odstrašení. Země, která jaderné zbraně vlastní, si je dobře vědoma, že není sama. V případě použití si může být téměř jistá odvetou na stejné úrovni.

Papež přiletěl do Japonska, kde bude vyzývat ke globálnímu zákazu jaderných zbraní

Lidovky.cz: To ale může být argument jak pro získávání, tak proti, ne?
Samozřejmě MAD neodrazuje některé země, které mají, řekla bych, lokálně-geograficky složitou situaci, od vývoje jaderných zbraní. Ty ale zase slouží spíše k odstrašení, než že by je někdo chtěl skutečně použít. Jaké země mám na mysli? Indii a Pákistán, Severní Koreu a dnes už je asi i jasné, že k jaderné zbrani směřoval i Írán.

Archivní snímek z 8. srpna 1945 z Hirošimy.

Japonský císař chtěl veřejně vyjádřit lítost nad válečnými zločiny, ukázal archiv

Lidovky.cz: Jakou zemi tedy v současnosti vnímáte jako největší jadernou hrozbu?
Žádnou. Jednak je od roku 1968 nastaven velmi dobrý a velmi účinný mechanismus Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, který přiměl některé země - například Jihoafrickou republiku či některé jihoamerické země - aby se vzdaly svého jaderného programu. Ta smlouva zajišťuje docela silné kontrolní mechanismy. Znovu: to, že se některé země z reputačních důvodů rozhodnou snažit se o získání jaderné zbraně, tak to opravdu ještě neznamená, že ji použijí. Mimochodem, podle toho, co víme - všechno samozřejmě nevíme - tak Severní Korea na tom není tak, že by dokázala způsobit něco více než lokálního.

Výbuch jaderné bomby nad Nagasaki.