„To víte, je mladej!“ vysvětlovala mi pak vždycky, proč se musí nejdřív věnovat kolegovi s fotoaparátem – ať už byl jakéhokoli věku.
Celý její byt byl prosycen vtipnými suvenýry (z Chorvatska, kde měla část rodiny), dárky (od fanoušků), věcmi (odevšad). Měla desítky plyšových psů. Na malířském portrétu a také společných fotografiích se skvěl především její osudový životní partner – Zdeněk Podskalský. Olejomalba byla od profesora Polívky, který budoucího slavného režiséra učil na střední škole ve Strakonicích. „Byla jste už někdy v intimním muzeu? Nebo v intimním vetešnictví? Tak tady je,“ vysvětlovala se smíchem.
Obývacímu pokoji vévodilo masivní křeslo. Do něj se vždycky s grácií usadila a omluvila nezbytnou (a neodbytnou) společnost psa. Nejdříve to byla Ema, posléze Amálka, štěně francouzského buldoka. A najednou jsme se ocitly v dětství: Vyprávěla, jak se jako malá psů bála, a tak jí prý maminka, které celý život říkala po prvorepublikovém vzoru mamičko, pořídila právě buldočka…
Co také naleznete v magazínu
Během ledna dorazilo do Prahy šedesát tisíc ruských turistů. Jak vypadá tradiční oslava pravoslavných Vánoc?
Salvador Dalí. Velký portrét génia, který provokoval nejen svým dílem ale i stylem života.
Kolik propuštěných vězňů se brzy vrátí zpět do kriminálu? Rozhovor s bývalým vězeňským kaplanem Martinem Kocandou o nedávné amnestii.
