Mnozí se vzdalovali nebo se nikam nehrnuli. Po vyčerpávajícím boji včetně půlhodinového prodloužení se jim nechtělo kopat penalty, které měly rozhodnout o titulu mistrů Evropy pro rok 1976 mezi Československem a Německou spolkovou republikou.
„Klidně půjdu první,“ prohlásil uprostřed kotle stadionu Crvené zvezdy Bělehrad tehdy pětadvacetiletý Marián Masný, který předtím zle proháněl Dietze na levém beku úřadujících mistrů světa. Stejně jako o čtyři dny dříve Krola na stejném postu hvězdného týmu Nizozemců.
POHNUTÉ OSUDY: Atlet a levicový novinář Rošický byl kvůli otci popraven za heydrichiády |
Těch, kteří v roce 1974 s Němci ve finále světového šampionátu prohráli a které pak mužstvo kolem kapitána Ondruše nečekaně vyřídilo ve zmoklém záhřebském semifinále. V ideálním týmu šampionátu Ana penaltu šel opravdu jako první. On, poněkud uzavřený a tichý hráč, ovšem fotbalový elegán s úžasnou rychlostí a technikou. Ale taky muž bez nervů. Střelou k tyči, na niž věhlasný Sepp Maier neměl nárok, začal slavnou penaltovou pouť za titulem, jež vyvrcholila Panenkovou fotbalovou básní.
Ideální sestava
Ještě předtím novináři určili ideální sestavu šampionátu: Viktor -Dobiaš, Ondruš, Beckenbauer, Krol - Oblak, Bonhof, Popivoda -Masný, Dieter Müller, Nehoda. Fotbalová Evropa už jej znala. Vždyť to byl právě Masný, z jehož centrů Nehoda a pak Galis v říjnu předchozího roku překonali hlavičkami Clemence v bráně Anglie, rozjásali napěchované Tehelné pole a otevřeli cestu za postupem z kvalifikační skupiny.
Podobně si vedl při penaltovém rozstřelu v boji o evropský bronz o čtyři roky později v Neapoli. Jako první chladnokrevně překonal domácího Dino Zoffa, další legendu mezi tyčemi, když se předtím sám přihlásil. A znovu tak zavelel k úspěchu.
Marián Masný
Za rok 1976 skončil devátý v anketě o Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, a nebýt komunistických pravidel, která zakazovala odejít do světa před třicítkou, jistojistě by oblékl dres nějakého evropského velkoklubu.
Ta šance se před ním otevřela znovu v roce 1982, po mistrovství světa ve Španělsku.
Už mu bylo dvaatřicet, ale zájem projevil řecký mistr Olympiakos Pireus - s ním by si zahrál Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů. Rýsovala se lukrativní smlouva, ale předchozí vyřazení ve skupině světového šampionátu posoudilo vedení tělovýchovy jako propadák a na semaforu se před zájemci o zahraniční angažmá rozsvítila červená. Tudíž i před Masným.
Namísto Řecka Rakousko
Až půl roku poté, když horké hlavy vychladly, mu povolili působení v rakouském Neusiedlu am See, tehdy prvoligovém, ale po zranění kolena se po půlroce vrátil do Bratislavy. Tři roky hrával za Petržalku, které pomohl vykopat první ligu a v jejímž dresu navršil stovku ligových gólů.
Dalších dvanáct let strávil v rakouském Mönchhofu v nižší soutěži, nejprve jako hráč, poté v roli trenéra, nějaký čas ještě trénoval tým slovenských Lehnic rovněž v nižší soutěži.
Samotář a uzavřený člověk
V roce 2004 pracoval jako trenér dorostu ve fotbalové akademii trenéra Jozefa Vengloše, který v Bělehradě 1976 coby asistent vedl reprezentaci po boku Václava Ježka, a potom převzal tým sám. „Marián tam byl asi rok, ale neměl kvalifikaci. Nabídli mu jinou práci, ale prý se rozhodl odejít,“ přiblížil Zeman.
POHNUTÉ OSUDY: Velezrada, špionáž a rozvracení republiky. Mistrovi světa Bubníkovi hrozila oprátka |
V roce 2000 nechyběl při bratislavském vyhlašování ankety o nejlepšího slovenského fotbalistu století. V silné konkurenci obsadil osmou příčku a podle Michala Zemana z deníku Pravda, hlavního organizátora ankety, brzy odešel. Působil skromně, možná trochu odtažitě. „Jako samotář, uzavřený člověk,“ upřesnil Zeman.
POHNUTÉ OSUDY: Zátopkův zapomenutý předchůdce Hekš zemřel v Osvětimi |
Potom jako by se Masný vytratil. Zůstaly jen dohady, které přerostly v legendy. Jeho zdánlivě harmonické manželství se rozpadlo, což podle Masného přátel způsobilo sešup mezi bezdomovce a poustevníky.
„V hlavě mu přeskočilo. Proto se z něho stal podivín. Přitom to byl takový tichoučký introvert, příjemný kluk,“ vykládal před sedmi lety pro iDNES.cz Jozef Móder, další ze zlaté bělehradské party.
Životní křivdy
Ten Móder, který v onom roce 1976 ve dvou čtvrtfinálových zápasech proti týmu Sovětského svazu nechytatelnými dělovkami nastřílel favoritovi tři ze čtyř gólů, a majitel Zlatého míče za rok 1975 Oleg Blochin i jeho komanda se na závěrečný turnaj v Jugoslávii mohli dívat jen v televizi.
„Z Masného se stal podivín. Vyděděnec, jenž se užírá křivdou, kterou na něm podle jeho přesvědčení život spáchal,“ dodávali mnozí z těch, kteří bývalou hvězdu znali a ve městě ji občas potkali.
Anebo taky na říčních navigacích Dunaje, protože tam se Masný, kdysi fanoušky obdivovaný a někdy kvůli své občasné náladovosti i zatracovaný, údajně uchýlil. Mezi sobě podobné.
Okouzlil i Keegana
Výjimečný talent, který po svém o dvanáct let starším bratru Vojtechovi, rovněž reprezentantovi a členovi Vytlačilovy stříbrné olympijské party z Tokia 1964, zdědil přezdívku Béla.
POHNUTÉ OSUDY: Boxer z Rockyho Morrison popíral HIV. Nemoc ho ve 44 letech dohnala |
Anglickou hvězdu Kevina Keegana, majitele Zlatého míče z let 1978 a 1979, který v říjnu 1975 nechyběl při zmíněném bratislavském vítězství československého týmu 2:1, okouzlil natolik, že jej ve své knize „Against the World“ (Proti světu) označil za jedno z nejšikovnějších křídel na světě.
Až v roce 2011 nastal jistý obrat - Masného vypátrali reportéři bratislavského deníku Nový čas. Již pracoval v bezpečnostní agentuře a obýval pronajatý byt v Rači.
„Nic jiného jsem nikdy nedělal. Člověk musí být někde zaměstnaný, aby měl z čeho žít. Do města moc nechodím. Vařím si sám, na restaurace nemám peníze,“ uvedl mimo jiné.
Spoluhráče nevyhledával. „Kdybych chtěl, něco bych s tím udělal. Ale nemám s tím nejmenší problém,“ dodal legendární fotbalista.
